Běhání je jedna velká nikdy nekončící radost

3. 11. 2020 | Úvod | Blog

Je zcela jedno, zda je podzim, jaro, léto či zima. Vy si běžíte, sajete vůni kolem sebe, posloucháte pleskot svých nohou a cítíte, že žijete. V tu chvíli zapomínáte na vše, co vás až dosud drtilo – šéfa, manžela či manželku, děti, nesplacené závazky, blbej čas… 

Doběhnete, proti vám jde člověk, který na vás civí, jako byste právě spadli z višně. Kouká a nevěří svým očím – vidí před sebou nefalšovanou, ničím nezkalenou, radost z bytí.

„Jak k tomu přišel, co pro to udělal? Já to chci taky a hned!“ Napadne ho. „Jak k tomu přijdu já, že se tak necítím, a přitom v životě po ničem jiném víc netoužím?“ Pokračuje ve svém vnitřním rozhovoru.

Ta slova, vyřčená jen vnitřně, se projeví ve smutku v jeho očích, pokleslých ramenou, a vy si řeknete: „Jak bych mohl tomuto člověku pomoci, jak bych mu mohl pomoci pochopit, že mi stačilo vyběhnout a běžet, nic víc, nic míň!“

A je to přesně tak, my co běháme, víme, že stačí jen nazout běžecké boty, natáhnout na sebe běžecké oblečení a vyběhnout.

A jak pomoci tomu, kterého jsme potkali, aby i on pochopil? Stačí velmi málo, stačí, když v sobě podržíme své štěstí, jiskru ve svém oku, aby viděl, že to co vidí není sen, ale skutečnost, a začal pátrat po zdroji našeho štěstí a pátral tak dlouho, až i on pro sebe objeví běh.

Please follow and like us:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *