Začínající adept či adeptka běhání před tím, než vyběhne, řeší: jak rychle musím běžet, jak daleko musím běžet, jak často musím běhat? Mám vůbec na to?

 Takže vážení, zapomeňte tyto otázky, neboť opravdu tohle není u běžce či běžkyni začínající běhat vůbec důležité řešit a po pravdě přesně tyto otázky vás přivedou k nejčastějším chybám začátečníků:

• napálíte to, seč vám budou síly stačit
• stanovíte si pro začátek vzdálenost, která vás odrovná

K té poslední otázce už se většinou ani při plnění nedostanete, protože ty první dvě chyby vás posadí zpět na zadek.

Jinak odpověď zní:

• tak daleko, tak rychle, aby to za něco stálo pro tebe
• tak rychle, aby tě to neodradilo, ba naopak naladilo na to, vyběhnout příště (pozítří) znovu
• tak často, aby sis vytvořil pozitivní návyk (nejlépe obden)

Tak rychle a daleko, abys měl z běhání ten skvělý pocit, který zažívají ti, co běhají, aby je to naplňovalo a činilo šťastnými.

Než vyběhnete na svou první rundu, nechte tuhle prvotní otázku (která je stejně nepodstatná, jako co bylo dřív – slepice či vejce, když máte hlad a nemáte ani jedno, ani druhé, ba co víc, nemáte vůbec nic, čím byste svůj hlad, potřebu vašeho těla po energii, po životě, ukojili) zatím být.

Prostě běžte a běžte tak rychle, abyste to byli schopní bez problémů udýchat. A když to bude „jen“ chůze, nevadí, pořád lepší než zůstat sedět na zadku. Běžte tak dlouho, dokud vám to bude příjemné, přičemž při těch prvních pokusech vůbec, ale vůbec nezáleží na vzdálenosti, na době, při níž se udržíte v pohybu. Daleko důležitější je, abyste měli příště chuť vyrazit znovu, a pak znovu a znovu a znovu.

A pokud potřebujete nějaký plán, aby to vaše znovuobjevení hýbání se získalo nějaký řád, doporučuji začít podle Ročního tréninkového plánu Miloše Škorpila, který postaví na nohy i zaryté odpůrce pohybu.  Další možností jak se začít hýbat, je Rok běhání s Milošem Škorpilem, kde poznáte nové kamarády a tak v tom nebudete sami.

Ať už jsem vás zvednul z gauče či ne, přeji vám šťastný života běh!, protože já vím, že můj čas přijde a až přijde, tak vy ten zadek zvednete a půjdete objevovat krásu světa venku a hezky po svých.

K tomu ještě doporučuji se podívat na krátkou instruktáž.

Jogging, jóga, meditace, modlitba. Běh, uvolnění, prozření, příslib.

Běžecký národ se dělí na běžce a na joggery. Běžec je ten, co běží. Fajn, ale to dělá jogger taky, tedy většinou.

Tak v čem je rozdíl, nač rozdělovat vyznavače běhu na běžce a joggery? Byť to není na první pohled patrné, tak mezi běžcem a joggerem je velký rozdíl.

Běžec běží zejména pro potěchu z běhu, pro potěchu z fyzického výkonu. Jogger k té radosti z běhu přidává ještě objevování. Objevování sebe sama, objevování světa krás.

Jogging není jen o běhu, ale je i objevování vnitřních světů, objevování krás světa, rozmlouváním se sebou samým ve svém nitru, rozmlouváním se světem kolem sebe. Rozmlouváním a hledáním, proč tu jsme, co si můžeme vzájemně – JÁ a SVĚT – nabídnout. 

Při joggingu člověk běží a medituje, ale také často běží a modlí se, protože to, co objeví v sobě a kolem sebe jej nenechává klidným, rozehrává struny jeho vědomí do nejúžasnějších tónů, které naplňují jeho duši radostí.

V jeho těle uvolňují napětí, na jeho tváři, v jeho očích, probouzejí blažený úsměv, úsměv „idiota“.

Úsměv idiota proto, že vzniká zcela mimoděk. Když se někdo zeptá joggera: „proč se tak usmíváte, co vás tak pobavilo?“, tak nejčastější odpověď je: „nevím, prostě se mi tak nějak udělalo najednou dobře“. 

Při joggingu se člověk dosti často přistihne při modlitbě. Přistihne se při modlitbě za lepší svět: „Bože, prosím, dej, aby byli všichni tak šťastní, jako já v této chvíli. Bože, dej, ať je na světě tak krásně, jako to vnímám já v této chvíli. Bože, dej, ať mohu létat…“

Při joggingu se člověk dostává skrze hluboké dýchání do stavů, jež prožívají jogíni ve chvílích nejhlubšího ponoření se v sebe sama.

Kolikrát zažije běžec stav nejhlubšího splynutí, stav, kdy vstoupí do zóny?

Prameny uvádějí, že běžci se to přihodí tak 2x či 3x za život. Jogger je schopný vstoupit do zóny každý den. 

Už je vám jasný rozdíl mezi během a joggingem? Ne? Tak jste nejspíš ještě nikdy v životě nejoggovali, ale nevěšte hlavu, joggovat můžete začít kdykoliv a kdekoliv, chce to jen přestat utíkat.

Kdyby člověk nebyl líný, jedl jen to, co si uvaří, uvaří si jen to, co si sám nakoupil, nakoupil si jen suroviny a nikoliv polotovary, zmizela nebo minimálně by ubyla spousta nemocných, jejichž počty dnes medicíně přerůstají přes hlavu.

Za většinu civilizačních nemocí může lenost a strach z hladu

Máte pravdu, ten nadpis je nadsazený, ale ne tak moc, jak se na první pohled zdá. Uznávám, že jsou nemocní, kteří svou nemoc podědili, přesto těch, kteří si svou nemoc spískali sami, je většina. 

Taky máte tak „rádi“ takováto jednoznačná tvrzení? Že ne, tak proč jim ksakru tolik lidí nalítává?

Hitem doby je nyní pšenice a lepek. To jsou hlavní zabijáci, pak samozřejmě cukr. Není tomu tak dávno (a bohužel většina „odborníků“ na výživu žije v tom bludu dodnes), co byl nejhorším zabijákem tuk a vajíčka, respektive cholesterol. 

Čert aby se v tom vyznal, chudák pak normální člověk, který chce mít hlavně svůj klid a všechno jasně dané černé na bílém, tedy spíš chce jasně vědět, co je černé a co bílé, aby nemusel moc přemýšlet a taky, aby se zbavil rozhodování za sebe sama, protože pak by se nemohl na nic a na nikoho vymlouvat.

Chápu, že když se člověk věnuje tomu, kde všude je pšenice prospěšná, napíše knihu, kde složí pšenici hold za záchranu lidské populace. Chápu, že když se člověk věnuje výzkumu toho, zač všechno pšenice – potažmo lepek – může, nakydá na pšenici tolik hnoje, že při pouhém zvuku jejího jména se člověk osype.

Největším problémem současného člověka však není pšenice, kukuřice, cukr, tuk, cholesterol, i když samozřejmě na světě působí dnes člověku spousty zdravotních problémů a tím i problémů sociálních, finančních, duchovních, lidských. Největším problémem současného člověka je člověk sám. Tenhle problém se táhne s člověkem po celou dobu jeho existence. Člověk sám si může za všechno, co se mu v historii stalo, co se mu v jeho životě stane. 

Tím problémem je lenost, která člověka donutila k tomu začít přemýšlet a vymýšlet. Přemýšlet nad tím, jak si život usnadnit, aby se mohl věnovat bohulibějším činnostem než je jen obstarávání potravy, případně kde se uložit na noc, aby byl chráněn před rozmary počasí a divou zvěří. Lenost pak doprovodila jako věrná společnice pohodlnost. 

Pohodlnost společně s leností přiměla člověka vymýšlet stále fikanější vynálezy, aby nemusel hnout brvou, aby mu stačilo jen pomyslet a věci se daly do pohybu. Paradoxní na tom je, že tuhle vlastnost měl člověk od nepaměti. Říká se jí víra. Nepleťte s vírou v Boha. Teď mluvím ve víru v sebe, ve své schopnosti, ve své dovednosti, v to, že jsem schopen se o sebe a o své nejbližší postarat – aktivně postarat. To samozřejmě vyžaduje aktivní přístup k životu.

Kde se stala chyba

Chyba se stala ve chvíli, kdy člověk delegoval schopnost postarat se sám o sebe na druhé. Na ty, co mu naslibovali, že za to či ono jej zbaví všech starostí. Můžeme říci, že to byla taková první směnka – úpis, upsání se ďáblu, protože o to přesně jde. Člověk by měl být velmi obezřetný, než upíše svůj život za hrstku rýže (tím to začíná), či za hypotéku (tím to končí), protože tím dává tomu, s nímž smlouvu podepisuje, nad sebou moc. 

A teď se můžeme v klidu zase vrátit na začátek, k naší pšenici, kukuřici, cukru, tedy surovinám, které pomohly globalizovat svět, neboť jejich pěstování (s pomocí moderní chemie a genetiky) je velmi jednoduché. Stejně jednoduché je pak i zpracování a uchovávání. To u takového tuku a vajec až tak jednoduché není, ty už musíte uchovávat minimálně v chladu (takže jsme je uložili na pár desítek let k ledu). 

Chcete být zdraví? Vařte a jezte suroviny, ne polotovary a hýbejte se

Ne, nebudu teď brojit proti ničemu, každý útok je totiž předem odsouzen k protiútoku a to životu neprospívá. Životu prospívá pouze spolupráce, spolupráce pak znamená, že se každý podle svých schopností a dovedností zapojí, aby přispěl svou špetkou do společné sýpky. Že vám to zní utopisticky, socialisticky, ba přímo komunisticky? Ale jděte, copak vám tu říkám, že všichni máme stejné panděro, tudíž stejné potřeby? Přátelé, nemáme a víte proč? Protože každý z nás je výjimečný, je jedinečný, tudíž každý z nás k naplnění svého života potřebuje něco jiného. Někdo z nás je tu proto, aby dával útěchu, jiný je tu, aby dával radost, jiný má radost, když vypěstuje krásnou zeleninu, urodí se mu v sadě, chová zdravý skot, prasátka, drůbež, a může je nabídnout těm, co by si s tím sami nevěděli rady. Jiný rád poslouží druhým. Zkrátka život nás obdařil ve své jedinečnosti takovými vlastnostmi, abychom mohli žít v komunitě poskytující vše, co potřebujeme. 

Že jsem nějak v tom všem zapomněl na pohyb? Nezapomněl, ten je totiž (nebo by měl být) ve všem, co činíme, jen my jsme si vymysleli tisíce pomocníků, abychom jej ze svého života vyloučili, a pak se divíme, že zaživa umíráme. 

Vraťte do svého života alespoň 40 minut pohybu denně a zdraví a vitalita se vám vrátí

Cítíte-li se bez života, věčně unavení, naštvaní, frustrovaní, stresovaní, vraťte do svého života pohyb, nemusíte začít hned běhat, plavat, jezdit na kole, cvičit, stačí, když začnete chodit nakupovat pěšky a začnete chodit na procházky, časem zjistíte, že se vám nohy chtějí tak nějak samy rozeběhnout.

Přeji vám šťastný života běh!

Ač to tak stále nevypadá, skutečné jaro jednou zase přijde, a byť se to zdá dnes hodně daleko, s ním i odložení svršků, které v plné „kráse“ odhalí naše karosérie – těla. Ten pohled může být pozitivní, stačí už od teď hýbat kostrou.

U někoho to bude pohled příjemný, u někoho méně, u někoho veskrze negativní.

Teď se tedy nabízí otázka: „Co s tím?“ Lze to vyřešit změnou jídelníčku, neboť jídlo je nejsilnější přírodní droga.

Ano, droga, vždyť má všechny účinky a vlastnosti, které se připisují drogám, třeba: ovlivňuje různorodost našich myšlenek, naši náladu, vnitřní energii a kreativitu.

Jídlem si můžeme vyprodukovat hormony štěstí, optimalizovat svou výkonnost.

Jídlo dokáže dát naší náladě křídla, ale také má vliv na rychlost našeho stárnutí.

Když se nad tím zamyslíte důkladněji, zjistíte, že jídlo má naprosto stejný vliv na naše zdraví, náladu, psychiku, výkonnost… jako pohyb.

Zkrátka a dobře, ať si to připouštíme či ne, tak pokud jedno či druhé v našem životě chybí či přebývá, není to dobré – není to zdravé.

Takže je jasné, že chce-li být člověk v pohodě a zdravý, měl by si užívat jak jídla, tak pohybu, a oboje by mělo být v rovnováze, nebo-li příjem by měl odpovídat výdeji, a to jak svým množstvím, kvalitou, tak pestrostí.

Asi není nic divného, když mnoho lidí říká, že běhá, aby se mohlo dobře najíst – vždyť je to naprosto přirozené a normální. Nastartuj během svůj imunitní systém.

Napadlo vás: „Proč je na světě stále více lidí, kteří mají sníženou imunitu?“ Ano? A položili jste si otázku, proč tomu tak je?

Přitom odpověď se přímo nabízí a zní: Za posledních 30 let ubylo v životě člověka v průměru 40 minut pohybu denně.

Přitom nejde jen o chůzi či běh, ale i o to, že spoustu práce, třeba v domácnosti, za člověka dělají stroje (pračka, myčka, kuchyňský robot, sekačka na trávu, sněžná rolba…).

A co to má jako společného se snižováním imunity?

No třeba to, že když se budete jen 30 minut hýbat, vyroste ve vašem těle o 31% více buněčných zabijáků, kteří se dokáží vypořádat se všudypřítomnými bakteriemi a viry, dokonce i s rakovinovými buňkami.

To už stojí za to si trošku projít, zaběhat, či jinak hýbnout kostrou, co říkáte? 

Lidé odpradávna hledají elixír mládí a přitom jim doslova a do písmene leží pod nohama. Tím elixírem je pohyb.

Výzkumný projekt, do nějž bylo zařazeno 10 000 mužů, zjistil, že ve skupině těch, kteří se pravidelně nehýbali, předčasně zemřelo 3x více mužů, než v té, v níž se účastníci pravidelně hýbali.

Jestli vás to zaujalo a napadla vás otázka:jaký čas musí člověk týdně věnovat pohybu, aby se dožil většího věku?, tak čtěte dál.

15 minut volného běhu denně nestačí, ale 30 minut běhu denně již ano.

Jinak řečeno: dlouhý život vám garantuje pohyb, při němž spálíte mezi 1500 – 3000 kcal týdně!

Takovému tréninku odpovídá, s přihlédnutím k váze člověka, když během týdne absolvuje: 1 hodinu na lyžích; bude hrát hodinu fotbal; 2 hodiny běhat; 2 hodiny plavat; hrát 2 hodiny badminton; 3 hodiny tenis; 4 hodiny stolní tenis; 4 hodiny tancovat; 4,5 hodiny rychlé chodit; 5,5 hodiny golfu nebo 9 hodin pomalé jízdy na kole.

Ale pozor!, neberte to tak, že toto všechno musíte absolvovat během jednoho týdne.

To rozhodně ne, to by vás nejspíš zabilo.

Spálení 1500 kcal přestavuje vždy daná doba u dané aktivity.

Podle výše uvedených informací si pak můžete jednotlivé aktivity v týdnu nakombinovat, abyste sobě, svému tělu, své hlavě i své duši, učinili život pestřejší a zábavnější, protože i o to se na jevišti života hraje.

Běžecké tělo, to nejsou jen svaly, šlachy, úpony, klouby, kosti, srdce a plíce, ale také žaludek, játra, střeva, pokožka, cévy, imunitní systém, lymfatický systém, nervový systém.

Často, když nás někde píchne či zabolí, začneme hledat příčinu v přetížení pohybového aparátu a vůbec nás nenapadne, že jsme mohli přetížit úplně něco jiného nebo se jen špatně vyspat.

Tak dalece jsou propojeny a vzájemně spolupracují všechny systémy lidského těla. Udělejte si tedy chvilku a začtěte se, zapřemýšlejte nad tím, čím uděláte svému tělu radost, aby ono na oplátku působilo radost vám.

Začneme tím, co znáte nejlépe, nebo spíše, o čem víte, že pro dobrý běh potřebujete mít v pořádku a o co se alespoň nějak staráte.

Pohybový aparát

Aby byl pohyb běžce plavný, musí se do něj zapojit skoro 150 kloubů, fungujících jako páka, tlumič či pant a to v součinnosti s 200 kostmi a spoustou svalů. Tak to je nářez, co? Pokud jde o klouby, tak si představte, že chrupavky v nich mají funkci tlumiče a jsou závislé na tom, že se člověk hýbe. Pod tlakem se totiž tkáň chrupavky stlačuje, při odlehčení zase zvedá. Tlak a odlehčení působí jako čerpadlo – přivádí k chrupavce živiny a likviduje to, co se nespotřebuje (produkty metabolizmu a poškozené či opotřebované buňky). Díky tomu se kloubní maz tvoří a optimálně rozděluje. Proto je tak důležité se hýbat! Jen pohybem zatěžovaný kloub se totiž patřičně prokrvuje, zásobuje živinami a vytváří dostatek kloubního mazu. 

Pohybový aparát kromě pravidelného pohybu potěšíte plnohodnotnou vyváženou stravou, minimem stresu, dostatečným spánkem a častým pobytem na slunci a čerstvém vzduchu. Dostatečným příjmem tekutin (optimální je voda, naředěné ovocné šťávy, zeleninové šťávy, bylinkové čaje). Jednou ročně (nejlépe na jaře) očistnou kůrou. 

Plíce

Víte, jak pomůžete regeneraci plic? No tím, že přestanete dýchat, určitě ne, ale třeba tím, že budete dostatečně pít. Co má společného pitný režim s plícemi, napadne vás nejspíš v tuhle chvíli. No a vidíte, má a je to dokonce velmi prosté a logické. Dostatečným příjmem tekutin se postaráte o to, že vámi vdechovaný vzduch se provlhčí, tím udržíte vlhké sliznice dýchacích cest a tím se ochráníte před vniknutím možné infekce, neboť vlhká sliznice dýchacích cest brání bacilům k jejich proniknutí do těla. Znáte rčení: „To chce klid a nohy v teple“? Tak vězte, že to neplatí jen na vaší psychiku, ale dokonce i vaše plíce ocení, když budete mít nohy v teple, ostatně řada z vás už nyní určitě kýchá, protože na tohle zapomněla a prochladla od nohou, že? Vaším plicím neprospějí naproti tomu cigarety, různé alergeny, antibiotika, ozon, nebo příliš suchý vzduch. Co jim však prospěje velmi je zpěv, potrénujete jím dýchací svaly a bránici. Takže, pokud vám nejde dýchání, začněte zpívat, uvolníte se tím a pomůže to i vašemu běhu, protože vás naučí správně dýchat. Tak mě teď napadá text jedné písně: „Jen ve zpěvu, jen ve zpěvu, najdeš svojí úlevu“. Pravdou ale taky je, že když ráno zhluboka dýchám, tak mě to žene si ulevit docela jinde, což sice už neprospěje plicím, ale mému příštímu běhu zcela určitě. 

Srdce

Všechny orgány, všechny buňky lidského těla jsou závislé na neustálém proudění krve. O to se stará srdce. Krev si můžete představit jako takového soumara, který má za úkol donést i do těch nejzapadlejších oblastí (periférii) životně důležité produkty (energii, kyslík, stavební materiál). Srdce to je soumarův pohon. Když nedáte soumarovi najíst a napít, zastaví se a odmítne jít dál. Vozka se pak klidně může zbláznit, ale není mu to nic platné, bude stát jako zařezaný. 

Spánek! Tak ten je vůbec nejdůležitější. Vím, z hlediska honění času se vám to zdá jako ztráta času, ale věřte, že spánek ničím nenahradíte. Pravidelný pohyb zaměřený spíše vytrvalostně než na intenzitu. Lehká strava (hodně zeleniny, kvalitní rostlinné oleje, ryby, ovoce, sýry). Pozitivní přístup k životu. Tohle už určitě dobře víte, ale víte třeba, že máte-li nižší tlak, měli byste se vyhýbat dlouhému stání na místě, když už vás to potká, tak se snažit alespoň přešlapovat z nohy na nohu, měli byste častěji chodit po špičkách, hodně pít a dostatečně solit? Naopak, pokud máte tlak vyšší, tak vám pomůže, když zapracujete na odstranění stresových faktorů, budete častěji relaxovat, běhat ve volném tempu, cvičit jógu, chodit na procházky do přírody, protože spolupůsobení slunečních paprsků a pohybu má pozitivní vliv na regulaci našeho tlaku.

Cévy

Podzimní plískanice, běhání v dešti, v rose, v ranním, podvečerním či nočním chladu v kombinaci s teplou saunou či jinými, třeba i příjemnějšími podněty, při nichž se vám rozproudí krev, jsou výbornými přírodními prostředky a cestami skvělého stavu vašich cév. Ale nejen jich. Střídáním studených a teplých podnětů trénujete i krevní oběh, vegetativní nervový systém a v neposlední řadě i imunitní systém. Proč tomu tak je a jak k tomu dochází? Snadno. Teplo totiž způsobuje rozšíření cév, tím podporuje celkové prokrvení těla a uvolňuje napětí ve svalech. Větší prokrvení povzbuzuje látkovou výměnu buněk, redukuje produkci stresových hormonů a prospívá psychice. Naopak, v chladu se cévy stahují, látková výměna se zpomaluje, svaly se napínají. Celé to funguje tak, že po krátkém podráždění chladem a následném zahřátí se cévy rozšíří, svaly uvolní a vy pak vnímáte v dané oblasti delší dobu příjemné uvolnění a teplo. A teď si vzpomeňte, jak se máte oblékat na běh? Přesně! Máte se oblékat tak, abyste při výběhu cítili mírný chlad. Chlad způsobuje, že se cítíte na počátku trošku ztuhlí (svaly jsou napnuté), po krátkém čase vám začne v těle proudit krev, zahřejete se a je vám náhle skoro jako v ráji, bez ohledu na to, jestli prší, je mlha či padá sníh. I proto neexistuje špatné počasí, ale jen špatně oblečený člověk.

Žaludek – trávení

Jíst za běhu, v kvapu, vám moc nepomůže, takže až si ve svém diáři budete plánovat, co který den musíte udělat, napište si tam i snídaně, oběd, večeře a na každé to jídlo si tam nechte alespoň půl hodiny!

Když jídlo jen tak zhltnete během dne, mezi prací, tak si zaděláváte na žaludeční vředy, a nejen to:

Když jídlo pořádně rozkoušete, promísíte se slinami obsahující trávicí enzymy, nebudete potřebovat Wobenzym, protože, enzym amyláza hned v ústech přemění sacharidy na cukry. Hlavně však enzymy ve slinách se vypořádají s mikroby obsaženými v jídle. Se zbylými choroboplodnými zárodky si pak poradí žaludeční šťávy. Žaludeční šťávy kromě toho, že se vypořádají s choroboplodnými zárodky, aktivují tvorbu železa::: a vitamínu B12, které jsou nezbytné pro krvetvorbu a pomáhají štěpit bílkoviny a trávení tuků. Natrávenina zůstává v žaludku 1 – 7 hodin, podle toho, co jsme snědli. 

Žaludku a trávicímu systému ulehčíte jejich práci, když budete přijímat plnohodnotnou, vitální stravu. Prostě žádné náhražky, ale jen opravdové potraviny. Na jídlo si uděláte dost času. Nebudete se přejídat. Nebudete kouřit a pít alkohol. Nebudete v sobě „dusit“ smutek, ale naopak se jej budete snažit zpracovat, aktivně se s nimi vypořádat. Budete se pravidelně hýbat, pohyb – chůze, běh, poskoky pomáhají pohybu přijaté stravy vaším trávicím ústrojím až do konečníku a ven z těla. 

Játra

Máte rádi jatýrka? Přiznám se, že já ano. Teď ale nemluvím o těch na cibulce, ale ta naše a ta bychom měli mít obzvláště rádi, protože je to orgán, který se v našem těle nejvíc namaká, dokonce daleko víc než naše srdce. Takže není vůbec divu, že když nám začnou játra haprovat, jde to i s celým člověkem pěkně z kopce a můžete trénovat jak diví, a? No a prd. Pokud jste unaveni, nejspíše jste něco provedli svým játrům, protože játra jsou největším a centrálním orgánem látkové výměny. Jsou chemickou laboratoří, elektrárnou, čističkou, producentem hormonů, kontrolním úřadem a špajzkou nebo dnes spíše lednicí. V miliardách jaterních buněk probíhá na 500 různých procesů, jen namátkou – třeba se v nich vyrábějí krevní bílkoviny, vitamín D3, který zodpovídá za rovnováhu vápníku v těle, produkují enzymy, ukládají vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E). A když se potřebujete detoxikovat, protože jste se něčím „otrávili“, zase to musí vyřešit játra. Takže když vám říkám, že si máte dát jednou za týden oraz, tak myslím zejména na vaše játra, a to samé platí i o celém posezónním období.

Ledviny

Víte třeba, že denně proteče ledvinami až 1500 litrů krve? Aby ale mohlo ledvinami protéct tolik krve, tak je třeba tělo dostatečně prolévat, tedy pít. Já vím, když člověk hodně pije, honí ho to zase ji vyloučit, což je sice někdy otravné, na druhou stranu tím proplachujete močový měchýř, čímž snižujete možnost infekce. Ledviny a močový měchýř mají taky rády teplo, zvlášť je potěšíte, když máte v teple nohy. Nožní koupele třeba povzbuzují prokrvení pánve, naopak chladem oslabený imunitní systém nedokáže chránit močový měchýř před pronikajícími mikroby. Tak mě napadá, že zvláště běžkyně si stěžují na časté záněty močového měchýře, jestli ono to nemá něco společného s tím, že po skončení běhu zůstanou propocené ještě „chvilku“, aby si dořekly, co si nestačily říct při běhu? Ledviny posílíte, když budete konzumovat vyváženou stravu s dostatkem zeleniny, která kromě vody ve formě, které tělo nejlépe vstřebává, obsahuje i řadu vitálních látek. „Kupodivu“ ledviny, tak jako jiné vnitřní orgány, nepotěšíte nadměrnou konzumací léků, a to i takových, které si vezmete preventivně, aby vás nic nebolelo!

Střeva

Tak, a pokračujeme v očistě těla i ducha. Nyní si vezmeme na paškál střeva. Možná se bude zdát někomu divné, proč by se měl zabývat tím, co svědčí střevům, ale my běžci víme, že když si naše střeva „postaví hlavu“, tak ani běh za moc nestojí. Prostě k tomu, abychom se cítili po všech stránkách fit, potřebujeme mít i střeva v kondici. Střeva si budou rochnit, když váš jídelníček bude obsahovat hodně vlákniny, ta je vyčistí jak rejžák a budou schopné vstřebávat vše, co do nich pak natlačíte. Střevům rozhodně nesvědčí přemíra bílého cukru a bílé mouky. Střevům taky nesvědčí, když člověk kouří, nesvědčí jim ani léky. Nesvědčí jim ani alkohol, ba ani znečištěné ovzduší. Jak vidíte, střevům nesvědčí přesně to, co obecně nesvědčí člověku. Takže z toho je patrné, proč je dobré střeva udržovat v pohodě. Když jsou střeva v pohodě, člověk nemá zažívací potíže, naopak, když je přetěžuje, začne ho bolet břicho, má pocit plnosti, trpí zácpou, nebo naopak průjmem. Co víc, střeva v nepohodě mají vliv i na oslabení imunity, vznik plísňových onemocnění, nesnášenlivost potravin, ale i nesnášenlivost obecně. Špatná střeva mohou vyvolávat i alergické reakce, bolesti hlavy nebo být příčinou kožních nemocí. No a to by snad už stačilo. Jak vidíte, střeva nejsou jen obyčejné trubky, přes něž propasírováváme, co na talíři vidíme, ale jsou svébytným orgánem, o něž je dobré pečovat.

Pokožka

Období podzimu a zimy je obdobím, kdy dostává pěkně zabrat orgán, který je velmi citlivý na změny počasí – pokožka. V létě, to se o ní staráme jak o miminko, aby se nám náhodou chudák nespálila, ale na podzim či v zimě už máme za to, že ji stačí skrýt pod oděv a je vystaráno. To je ale omyl, pokožka má v životě spoustu funkcí, jen namátkou třeba společně s játry, ledvinami, střevy a plícemi odpovídá za vylučování a detoxikaci. Odvádí škodliviny z těla pomocí potních a mazových žláz. Proto si zaslouží, abychom se o ni dobře starali, takže si řekneme, co je pro ni dobré. „Překvapivě“, jako u všech jiných orgánů, je to dostatečný přísun tekutin a spánek. Dostatečný přísun vitamínů a minerálů. Obzvlášť ráda si pokožka smlsne na vitaminu E, který podporuje tvorbu jejích buněk. Vitamín E je obsažen třeba v avokádu, v slunečnicovém oleji a oleji z pšeničných klíčků. Pokožka ocení, když se o ni budete přirozeně starat, ale bacha, zase to nepřehánějte, protože na druhou stranu příliš časté koupání a sprchování s použitím agresivních syntetických přísad jí moc neprospívá či dokonce ji poškozuje. 

Imunitní systém – lymfatický systém

 Tak, a teď si uděláme krásnou kolíbku, říkám, když probíráme přirozený běžecký styl a ukazuji, jak se překulíme od paty, přes střed chodidla na špičku. Pak následuje otázka: „Víte, kde má lymfa srdce?“, načež následuje dlouhé mlčení. „Neví, oni neví“, a není se co divit, lymfa přeci srdce nemá, alespoň ne takové, jako krev, jíž rozhání do našeho těla opravdové srce. A přesto lymfatický systém své srdce má a to dokonce hned dvě. Jsou jím naše chodidla. Proto je tak důležité, aby člověk chodil, aby běhal, aby k pohybu používal své nohy. Každým krokem totiž učiníte malý zázrak, rozproudíte lymfu ve svém těle. A přátelé, lymfatický systém má hodně co do činění s imunitou = zdravím. Tak už konečně víte, proč pohyb, zejména pak běh a chůze, jsou tím nejlepším lékem na všechny různé nemoci? Pokud jde o jídlo, tak svůj lymfatický systém potěšíte, když budete jíst plnohodnotnou stravu, bohatou na vitamín C (šípky, černý rybíz, rakytník) – zvyšuje odolnost vašeho těla, bohatou na selen (biozelenina, hřiby, ořechy) – posiluje obranný systém. Lymfatickému systému prospějete i dostatkem spánku, odbouráváním stresů – stres oslabuje imunitu. Pomůže také, když budete své nohy držet v teple, protože teplé nohy pomáhají prokrvovat oblast hlavy, čímž se posiluje ochranná bariéra sliznice nosohltanu. A jak už jsem zdůraznil výše – hodně se hýbejte, choďte, běhejte, pokud možno venku na čerstvém vzduchu, pod širou oblohou, tak nejlépe učiníte svůj života běh šťastným.

A nakonec jsem si nechal systém, který nás nejčastěji (snad kromě zvětšujících se čísel vypovídajících, že naše váha má stoupající tendenci) nejčastěji donutí zamyslet se nad tím, zda by nebylo dobré začít běhat.

Nervový systém

 „Jsi hromádka nervů“, tu a tam člověk uslyší, když se „sype“. A ono to skutečně tak je – jsme hromádka nervů, akorát, že ta hromádka je natažená křížem krážem celým člověkem, takže není vůbec problém, když se to někde pomotá, zauzluje a ve snaze to uvolnit s námi pěkně škube. Nervy, nervový systém, ať chceme či spíše nechceme, nejvíce v životě vnímáme, ať je v pohodě či nepohodě, bylo by tedy chybou si jej také neprobrat. Pokud jde o jídlo, tak nervům prospívá takové, které obsahuje hodně vitálních látek, abych tak řekl – je živé, opravdové, tudíž žádné náhražky, zejména pak hodně olivového oleje a zeleniny, čemuž se také říká „brainfood“ – potrava prospívající mozku. Svým nervům, nervovému systému hodně posloužíte, když budete trávit hodně času na čerstvém vzduchu, pod širou oblohou, aktivujete tím tvorbu melatoninu – hormonu štěstí a zdravého spánku. Když se couráte nebo běháte venku, zhluboka dýcháte, připravujete doslova a do písmene svým buňkám kyslíkovou lázeň, což prospívá látkové výměně (metabolizmu), pomáhá lépe vylučovat z těla jedy, které jsou často zdrojem psychických poruch. Ne nadarmo se při špatné náladě, když se vás někdo zeptá „Jak se máš?“ často odpovídá „Nic moc, jsem nějaký otrávený“. Také sluníčko velmi prospívá našim nervům, též barvy a vůně. Takže je to jasné, oblékněte na sebe věci běhací a šupajděte nakrmit své nervy do přírody!