Před pěti lety mě napadlo obejít po hranicích všechny kraje České republiky. Před čtyřmi roky jsme s Pepou obešli jako první Karlovarský kraj. Teď máme obešlé kraje tři, ke Karlovarsku přibyly Ústecko a Plzeňsko.

Hned na začátku musím říci, že bez Pepy bych to nedal, nejen proto, že jít sám by bylo v sedmdesáti letech hodně přes hranu, ale hlavně proto, že jsem mapový analfabet. Prostě postavte mě na místo, dejte mi do ruky mapu, ukažte, kam mám jít – a já to v reálu v 99 procentech vezmu na druhou stranu.

Pepa naproti tomu mapy miluje a umí najít i ty nejskrytější cestičky, kterými nás pak podél hranic protáhne. No, popravdě, někdy bych ho za to nejraději přetáhl, ale faktem je, že umí, a že už před vyražením na naše trasy věnuje spoustu dní čas tomu, aby cestu naplánoval, vložil do aplikace a pak nás vedl, abychom neztratili směr.

Ještě musím dodat, že má i vytipováno, kde se dá na trase najíst, něco koupit či přespat. Prostě je to poklad.

Tak a dost, jinak mi ještě zpychne!

Obšlap 2025, aneb doopbšlapání Plzeňského kraje

Vyšli jsme z Broumova, tedy toho u nás na západě v Českém lese. Šli přes hory a doly, lesy, louky, pole, bažiny, kořeny, kameny, borůvčí, mýtiny i houštiny…, prostě povrch, i co je nad ním, z mapy nepoznáš.

Pro ty, co by si chtěli naši cestu projet prstem na mapě, to bylo:

Broumov – Rozvadov – Železná – Pleš – Folmava – Bílá strž – Černé jezero – Špičák – Čertovo jezero – Železná Ruda Alžbětín – Jezero Laka – Poledník – Regen – Luzný – Pramen Vltavy – Kvilda – Nicov – Kašperské Hory – Vacov Javorník.

Každý den nám přichystal spousty zážitků, nabídl nespočet pohledů na místa, která bychom nikdy neviděli (nenavštívili), protože jsou stranou všech profláknutých míst a cest.

Zažili jsme hodně vody i slunce, snědli spousty malin a borůvek, houby raději nechali tam, kde byly. 

Kdybych měl doporučit, kde se člověk dobře nají a za rozumné ceny, tak: Bělou nad Radbůzou – Pleš, Zájezdní hostinec u Larvů (Železná Ruda Alžbětín), Kvilda restaurace vedle Pekárny, do Pekárny pak doporučuji zajít na kávu a něco sladkého, a nejlepší borůvkové knedlíky, které jsem kdy jedl, dělají v hotelu Zlatá vyhlídka ve Vacově – Javorníku.

Ultramaratoncovo plánování

Jak už jsem psal výše, za 4 roky jsme s Pepou obešli po hranicích 3 kraje. Česká republika jich má 14. Původně jsem to chtěl zvládnout do osmdesáti, teď už jsem to posunul do devadesáti. Pepa jde za 18 let do důchodu, to mi bude 89, tak v tom devadesátém, když už budeme mít oba dost času, bychom mohli to, co nestihneme do té doby, doobšlápnout.

Na cestě mě napadla spousta věcí, které vám budu postupně na stránkách Běžecké školy servírovat. 

Osm střípků z obšlapu 2025

Den první

Den druhý

Den třetí

Den čtvrtý

Den pátý

Den šestý

Den sedmý

Den osmý

Fotek mám spoustu, vybrat z nich osm, z každého dne jeden, bylo velmi těžké, ale na některé další se dostane také později.

Na cestě jsem potkal pár lidí, kteří mě sleduji a jsou rádi za jakoukoliv pozitivní motivaci. Protože člověk je tvor komunitní (komunikativní), potřebuje sdílet zážitky, zejména ty pozitivní. A i když žijeme ve věku sítí a mohlo by se zdát, že se lidé od sebe, sami sobě, vzdalují, není tomu tak, každý člověk potřebuje někam patřit a i to jeden z důvodů, proč vznikl klub Běžecké školy a Bosoboty Leguano. Přihlásit se můžete zde a co je na tom pozitivní, nemusíte nic platit, k ničemu vás to nezavazuje a klub je opravdu pro všechny.

Pár čísel nakonec

Na cestě jsme byli osm dní, z toho odšlapali 145,5 hodiny, natoupali 7000 metrů, ušli 275 kilometrů a na zádech nesli standartně 10 kilogramů.