Běhají a vůbec nic nemají, to je základ úspěchu Keňských běžců

Kdo by chtěl běhat jako Keňan? Co vězí za úspěchy keňských běžců? Odpověď na první otázku je prostá: všichni, tedy kromě ostatních afrických běžců, kteří jsou jim více než rovnocennými soupeři. Odpověď na druhou otázku je též jednoduchá: pohyb, pohyb po celý den, každý den.

Příprava keňských běžců probíhá v tréninkovém centru ve stodesetitisícovém městě Eldorette, které se nachází 300 km severozápadně od Nairobi, téměř na rovníku, v nadmořské výšce 2000 m. Počasí je prakticky stálé po celý rok. Průměrná teplota je 23 – 25 °C, v noci je vzhledem k přítomnosti hor chladněji, ale příjemně. Slunce vychází každý den v 7 hod. a zapadá v 19 hod. Téměř zde neprší, období dešťů je jen od dubna do června. Pásmo lesů je až do výšky 3000 m n. m. Není zde žádný průmysl, vzduch je absolutně čistý. Veškerá strava je z místních zdrojů (krávy, kuřata, ovce, ovoce a zelenina).

Většina obyvatelstva (hlavně v okrajových částech) žije ve velké chudobě. Blízko Eldorette je však elitní oblast s rezidencemi slavných běžců. Úspěšní atleti žijí v krásných chatách, vrcholoví atleti mají dvou až třípodlažní domy a Moses Tanui a Tegla Larupe (extratřídní maratonci) si staví paláce.

Tréninkové podmínky

Panuje všeobecný názor, že Keňané začínají běhat prakticky dříve než chodit a již ve věku 6 – 7 let běhají 12 – 15 km cestou do školy. Ve skutečnosti se věk, kdy začínají běhat, výrazně liší. Je jen několik případů, kdy keňští atleti porazili světovou špičku v 17 – 18 letech, ale je také mnoho případů, kdy začali v tomto věku teprve běhat.

Velmi často se tréninkové skupiny vytvářejí na základě rodinné tradice. Nejlepší tréninkový kemp otevřela „Fila“ několik km od Eldorette. Tréninková trať (dlouhá 16 km v nadmořské výšce 2000 – 2500 m) začíná od brány kempu. Dvakrát týdně všichni atleti z kempu běhají celou trať tam a zpět, tzn. 32 km. Předtím běžci provádějí speciální komplex strečinkových cvičení. Povrch je kvalitní (obdoba škváry). Je dobrý zvláště brzy po dešti, udržuje všechny výhody přírodního povrchu, které předcházejí zranění.

Průkopníci keňského běhu

Kip Keino

Běžecká legenda, držitel 2 zlatých, 1 stříbrné a 1 bronzové medaile z OH v Mexiku a Mnichově, prezident Národního olympijského výboru a organizátor důležitých charitativních programů. Založil sirotčinec pro více než 70 dětí a v roce 1999 otevřel školu pro 200 dětí. V sirotčinci jsou 2 – 3 lůžkové pokoje se sprchou a toaletou, knihovna a videopůjčovna. Je zde fitness centrum, basketbalové hřiště a sauna. Mají zde 9 zcela vybavených závodních drah v délce 4 – 8 km s různým profilem a s umělými překážkami. Tratě využívají pro trénink a závody i keňští atleti, neboť je dobře připraví pro krosové závody v Evropě.

John Velzian

Jeden ze zakladatelů celé africké atletiky. Do Keni přišel z Anglie v r. 1959 ve věku 30 let. V této době zde nebyla žádná atletika. Pět let poté jeho zásluhou získal první keňský běžec bronzovou medaili na OH v Tokiu a za 4 roky v Mexiku Keňané úspěch zopakovali, což se nikdy předtím nepodařilo. Podle Velziana mezi nejdůležitější faktory úspěšnosti keňských běžců patří: genetické předpoklady, tréninková píle, disciplína, motivace, skupinový trénink a přírodní strava.

Článek vyšel v časopise Běžecký svět, který jsem vydával společně s Janem Šourkem v letech 2002 – 2004, a byl mým prvním pokusem, jak hobby a výkonnostním běžcům přinést informace z oblasti běhu, které jinde nenajdou. Autorem je Vadim Zelichenok (Rusko). Mnohé se jistě za tu dobu změnilo, ale to hlavní ne a sice, že nejlepších výkonů člověk dosáhne, když je hladový. To platilo za doby Emila Zátopka, stejně jako to platí dnes.