Běhání pro zdraví

Věř moudrým, ale jejich rady prober se svým tělem a když jsi na vážkách kdo má pravdu, dej na svůj instinkt.

Běh byl pro mě vždy spíše způsobem meditace, přesto i já měl období, kdy jsem se mohl zbláznit, když jsem běhat nemohl, když to trvalo příliš dlouho, že běhat nemůžu.

Vždy jsem se snažil ctít a myslet na to, že běhání a sportování má být hlavně pro zdraví, byly však roky, kdy mě dovádělo k šílenství, když jsem nemohl jít trénovat, protože jsem byl nemocný nebo zraněný. 

Moc o tom nemluvím, ale měl jsem dvě poměrně dlouhá období, kdy jsem nemohl běhat. První trvalo zhruba 3 roky – šlo o uskřípnutý zadek a toto období začalo poté, co jsem pod prášky (na doporučení lékaře závodu) absolvoval první ročník MUMu. 

Druhé bylo ze zdravotních důvodů a způsobil jej obyčejný stržený puchejř, který se zanítil, udělal mi docela slušnou bouli v mízních uzlinách, která pak způsobovala opakovaně zvýšené teploty. 

I když jsem ani jeden z těch problémů nepodcenil, poprvé jsem poslechl lékaře a podruhé jsem věřil lékařům, že to přejde a pak byl jimi nařčen ze simulantství – neuměli zjistit, v čem je problém, tak dnes bych to řešil jinak – dal bych na svou intuici a řešil vše po svém. 

Život a běh mě totiž naučil, že vše, co se nám v životě děje, má příčinu v nás a jediný, kdo s tím může něco udělat, jsme my, jen musíme poslouchat své tělo a své instinkty a nesmíme si myslet: „Nade mě není, že bez toho či onoho se neobejdu“. 

Nakonec zjistíte, že jste žili jen v iluzi, která jednou pomine a je potřeba se pevně postavit na vlastní nohy. 

Pokud to uděláte, tak už nikdy nepoběžíte proti sobě, proti svému zdraví, proti nikomu, proti ničemu. Nepoplynete s proudem, poběžíte svou vlastní cestou.