Běž a sbírej své vlastní zkušenosti
Pro to, abychom mohli cokoliv vykonat, potřebujeme motor, potřebujeme zadání, potřebujeme cíl a cestu, jak jej dosáhnout. Tohle vše se zdá naprosto jasné a naprosto jednoduché, každý z nás ale ví, že naplnění vlastních snů a cílů už většinou jednoduché vůbec není!
Každý máme svou cestu
Každý z nás musí jít/běžet svou vlastní cestou, to neznamená, že bychom neměli zkoušet nové věci, které objevili jiní/jinde, ale měli bychom je začleňovat do svého života s rozvahou, tedy ve chvíli, kdy cítíme, že tohle je pro nás to správný vořechový, že tohle nám sedí a ne proto, že to sedí někomu, koho považujeme za hvězdu. Život je takový náš „kouč“ a jako správný kouč nás směřuje, navádí na cestu, ale nikdy nám neřekne – nepřikáže: PO TÉHLE CESTĚ MUSÍŠ JÍT/BĚŽET!
Kouč – trenér, výživový poradce, psychiatr, psycholog by měl jen naznačit – ukázat, ale rozhodnutí musí nechat na vás. Velmi často však v životě narazíte na ty, kteří nejlépe vědí, co je pro vás dobré – vycházejíce z toho, že co je dobré pro mě, musí být dobré i pro tebe. Jakmile se ve vašem životě objeví takový člověk, rychle od něj upalujte, pokud vás na něco navede, tak jen na slepou kolej. Správný kouč… vás bude štvát, budete si možná říkat, že jste zbytečně vyhodili své peníze, právě proto, že vám NIKDY neřekne – UDĚLEJ TO ČI ONO, stejně jako vám to NIKDY předem nenaznačí ŽIVOT. Až ve chvíli, kdy to uděláte, až ucítíte volnost bytí, až tehdy poznáte, že to byl krok správným směrem… a to je to, oč tu běží… to objevování… to nalézání… nové objevování… nové nalézání…
Jirkův dlouhý běh ke krátkému maratonu
Jeden příběh za všechny. Ten příběh trval dva roky, než před lety v Kladně mohl napsat svůj happy end.
S Jirkou jsem se seznámil před mnoha roky. Chtěl připravit na maraton pod 4 hodiny. Maraton si před tím „ochutnal“, ten ho chytil a tak mu chtěl přijít na kobylku. Před tím už ale hrál léta squash. V něm začal taky úplně od píky – od porážky k porážce, ale časem se vypracoval a začal vítězit. On je to takový rváček, prostě potřebuje vyhrávat, už kvůli tomu, že se s ním život v posledních letech moc nemazlil a zasazoval mu docela kruté rány, takže maraton měl být tím, v čem životu ukáže!
Bohužel takhle k životu a tím spíše k maratonu přistupovat nejde. Jirka není hloupý, jen prostě nesnáší porážky a rád vyhrává!
Takže, kromě tréninku na maraton ještě trénoval squash, mezi tím jezdil na kole a zachraňoval firmu. Na jednoho člověka docela dost. Ke všemu ještě mu při maratonu docházela energie. Ona by mu nedocházela, kdyby poslouchal. On teda poslouchal, ale protože je rváček, tak nedbal :).
Odběhl jeden maraton, druhý, třetí a všechny končily dost bídně – doběhl sice všechny, ale dostal pěknou nakládačku. Říkal jsem mu vždycky, aby to rozeběhl rozumně a pak, pokud to bude dobré, zrychlil, on však pokaždé závod rozjel a pak pomalu umíral.
Pak si dal jako hlavní cíl maraton v Athénách, na Kladno se přihlásil jen jako na „tréninkový“ dlouhý běh před ním. A světe div se, ONO TO TAM PADLO.
Protože to běžel jen jako trénink, nezávodil se sebou, rozeběhl to rozumně… běžel, běžel a běžel a bylo to tam.
No a vy máte domácí úkol: přemýšlet nad tím, proč to tam Jirkovi spadlo, když od toho vlastně ani moc nečekal?