Běžet co nejrychleji, doběhnout co nejdál, s co nejmenší námahou, to je to, oč běží

Běžet jak nejrychleji dokážu, uběhnout co nejdelší vzdálenost, nejraději najednou – to je to, oč většině běžců a běžkyň běží. Proto dřou do úmoru, snaží se naběhat co nejvíc kilometrů v co nejvyšším tempu, šidí odpočinek a spánek – a světe div se, kýžený výsledek se nedostavuje.

Někdy se výsledek dostaví, ale i tak jednou s tímto přístupem narazíte do stropu a dál to nepůjde, budete dost často zranění, případně nemocní, trpět depresivními stavy, i když budete používat ty nejdokonalejší běžecké boty na světě, budete doplňovat energii z těch nejlepších sportovních energetických doplňků, budou vás řídit ty nejdokonalejší chytré hodinky. Případně si doplňte sami, čemu ještě věříte, že vás dovede ke kýženému cíli.

Přitom cesta k tomu být co nejrychlejší, doběhnout co nejdál, s co nejmenší námahou existuje a je poměrně snadná, když tomu dáte čas. Ne nadarmo má olympijský cyklus čtyři roky. To je totiž minimální doba, kterou byste tomu měli dát. Pak, když budete chtít pokračovat dál a výš, bude dobré si dát rok pauzu. Ne, že byste v tom roce nic nedělali, ale je dobré dát tělu i mysli ten rok, aby dobily baterky, a vy jste se zase začali těšit na to, co vás společně čeká.
Protože o tom to je, o společné cestě těla, ducha a mysli, neboť tihle sourozenci jsou silní jen spolu, stejně jako byli silní jen spolu Svatoplukovi synové a ve chvíli, kdy se rozdělili, Velká Morava padla.

Znáte určitě rčení: spěch není dobrý rádce! Určitě jste se v životě přesvědčili mnohokrát, že tomu tak je, patříte-li mezi ty, kteří chtějí v běhu, nebo v jakémkoliv jiném sportu, dosáhnout rychlých výsledků, tak věřte, že ve sportu tohle rčení platí dvojnásob – a zpomalte.

Chceš-li zrychlit, tak zpomal

Už vidím ty obrácené oči vzhůru, a jak si mnozí říkají: už je to tu zase, už by taky mohl přijít s něčím novým, tohle je už obehraná písnička. Pokud si tohle myslíte, tak se klidně hoňte za svými kilometry, čím dál tím lepším osobním rekordem na své tréninkové trati, mě je to šumák.

A propos, šumák, jestli nechcete zase vyšumět, jako mnohokrát před tím, možná vám pomůže, když vám na příkladu tréninku Milana Šumného ukážu, jak to celé funguje. Pokud nevíte, kdo to Milan Šumný je, tak věřte, že po čtyřletém tréninku skončil v roce 2018 na 5. místě na Spartathlonu, když zaběhl nejlepší čas, jakého zde kdy dosáhl český běžec, který běžel tuto trať poprvé.

Letos se chystal Milan na Spartathlon znovu a byl na tom mnohem lépe než před dvěma lety, a to i přesto, že kvůli dvojnásobné operaci kolene, které si poranil na lyžích ještě před tím, než začal běhat, toho od dubna loňského roku moc nenaběhal.

Ale abych si tu jen necintal pentli, podívejte se na tabulku, z níž snadno vyčtete Milanův progres a co tím myslím, když říkám: běžet co nejrychleji, s co nejmenší námahou a doběhnout co nejdál.

Z tabulky taky poznáte, že nemusíte naběhat mnoho a mnoho tisíc kilometrů, abyste byli skvělými běžci či běžkyněmi.

Pro příklad, jak Milan konkrétně trénuje, a jak běhá vás odkážu na dva články.
Milan Šumný – jak jsem běžel 24hodinovku v Albi

Desetiměsíční trénink pomohl Milanovi splnit si sen, kvalifikovat se na Spartathlon