„Byl´s už někdy s holkou, Forreste?“ „Chodím s nimi na kurzy rodinného účetnictví.“

• A to já si s nimi jdu radši zaběhat. Ostatně je to asi nejlepší způsob jak je přesvědčit, že nejste nic pro ně. Je lepší s nimi vyběhnout a pořád jim utíkat, než aby s vámi vyběhly :). 
• „Myslel jsem, že mě pošlou zpátky do Vietnamu, ale rozhodli, že přispěju k porážce komunistů tak, že budu hrát pingpong“. A to bez ohledu na to, že na začátku jeho pingpongové kariéry stála jiná hláška a sice: „To se naučí každej blbec“. Nevěřte, že něco je jen pro blbce a něco jen pro vyvolené, nebo se na to můžete podívat ještě jinak, podívejte se na to tak, že KAŽDÝ Z NÁS JE VYVOLENÝ!
• „Člověk má asi někdy málo kamenů“… Ano někdy máme málo kamenů, abychom s jejich pomocí ze sebe vyházeli všechnu tu hořkost vůči někomu nebo něčemu a pak si ji léta nosíme v sobě, jako si jí skoro celý život v sobě nosila Jenny, ale i na tu její hořkost nakonec došlo, stačil na ní jeden malý človíček, stačil na ní nový život ale bez Forresta by z toho nebylo nic, takže k tomu musíte přidat ještě nekonečnou víru, naději a lásku …
• „A za několik let toho malýho rozzlobenýho pána, co stál u školy, napadlo, že by nebylo špatný stát se prezidentem. Ale někdo si řekl, že to není zas tak dobrej nápad“. Ne všechny naše nápady se musí nutně líbit jiným, ony ani naše skutky, byť na jejich začátku stojí jen pomoc druhým, nemusí být vždy druhými takto pochopeny. Prostě člověk je děsně divný tvor, vždy nejlíp ví, jak to ten druhý myslí a proč to dělá, dost často ale neví, proč dělá právě to, co dělá sám …
• „Tak ty jsi máma?… „Jmenuje se Forrest.“ „Jako já…“ „Je po tátovi.“ „Jeho táta se taky jmenuje Forrest?“ … „A?“ „Ne, neboj, není …, patří mezi nejchytřejší děti ve školce.“ … „Úsměv“. Ten úsměv jsem musel uvést jako přímou řeč, protože vypověděl víc než tisíce dalších slov, v tomto úsměvu, v malém Forrestovi, jako by se uzavřelo celé to Forrest Gumpovství, které neříká nic jiného než: „Miluj bližního svého, dělej věci naplno, žij naplno, žij pro tuto chvíli,“ ale ono se neuzavírá, protože bude žít dál, nejdříve v malém, pak větším a ještě větším a ještě větším Forrestovi juniorovi a vlastně i v nás všech, kteří jsme jím byli „potrefeni“ … „úsměv“
• „Máma říkala, že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál.“ Je vždycky dobré poslouchat, co nám máma říká, nemusíme vždycky poslechnout, ale její slova bychom si měli pamatovat, když pro nic jiného, tak třeba proto, že se nám někdy budou hodit jako citáty, když se nám nebude dostávat vlastních slov a my se budeme potřebovat hnout z místa
• … „a to je asi tak všechno“ … No uvidíme, jestli je to všechno, vždyť sám Forrest toto úsloví použil v životě mnohokrát a pak volně pokračoval ve vyprávění své životní story …, tak se nechte překvapit, zda poběžíme dál s Forrestem, nebo poběžíme i příští neděli s někým jiným …, „a to je asi tak všechno“ …