Dvanáct pravidel běhu. Pravidlo třetí – postav svůj trénink na tempu, které jsi schopný udýchat
Běžecký trénink, ale vlastně veškerý trénink vytrvalostních disciplín je o tom být schopný běžet co nejrychleji, doběhnout co nejdál, s co nejmenší námahou! A přesně o tom to celé je, o to běží.
Tenhle příběh se začal psát ve chvíli moderní historie běhu – hobby běhu:
proč pokaždé, když se rozeběhnu, musím běžet deset či patnáct minut, než se mi začne běžet dobře?
proč, přestože už běhám několik měsíců, několik let, nejsem schopný/á uběhnout víc, než když jsem s běháním začal/a?
kdy konečně dosáhnu toho krásného pocitu, o nichž pořád píšete, a já se při běhu budu vznášet hlavou v oblacích a nebudu jen pořád připoután pevně nohama k zemi, přičemž čím déle běžím, tím víc pociťuji zemskou tíži, tedy přesněji, tím více mi tuhnou nohy, ruce, celý člověk?
Nevím, kdo lidem nakukal ten nesmysl, že jen když dají do běhu všechnu sílu, co mají, to má význam?!
Je s podivem, že devadesát procent lidí, kteří začnou běhat, začne běhat právě tímto způsobem. Jediným možným vysvětlením je to, že si myslí, že čím rychleji budou běhat, tím dříve budou v dobré fyzické kondici, tím dříve bude jejich tělo odpovídat jejich estetickým představám – prostě dámy budou jako lusk a pánové jako fík.
Bohužel dámy takto dosáhnou jen toho, že budou skutečně jako lusk, ale pohříchu zelené a ohnuté.
Zelené od zlosti, že to zase není to, co chtěly, ohnuté od toho, že jejich tělo nebude schopné snášet zátěž na ně vloženou.
No a u pánů to bude nemlich to samé, jen s tím rozdílem, že se budou dál roztékat jak zralý fík. Kila budou nerušeně dál přibývat, jejich postava bude mít čím dál tím více daleko do jejich vysněného tvaru a oni budou zase vymýšlet, jak přechytračí čas a ty, kdo jim říkají, že takto to nejde.
Ale nemyslete si, že tohle je jen doména běžců a běžkyň v Čechách či na Slovensku, v tomto jsme doběhli svět okamžitě a výsostní světoví specialisté na rekreační běh, jako jsou Thomas Wessinghage, Herbert Steffny, Frank Shorter či Jeff Galloway, řeší se svými klienty stejný problém, který se zdá být „věčnou otázkou“ běhu.
I oni stále a znova odpovídají na otázky typu:
Prosím pomoc, běhám deset let, celých těch deset let běhám deset kilometrů a nejsem schopen/a uběhnout ani o krok více a přitom bych tak rád/a uběhl/a jednou alespoň půlmaraton.
Oni i já odpovídají také každému takovému zoufalci stejně:
Zpomal svůj běh a dosáhneš svého cíle, a to velmi rychle!
Je to paradox, já vím, ale přesto tím, že zpomalíte svůj běh a jedině tím, že zpomalíte svůj běh, dosáhnete toho, že budete schopni uběhnout více kilometrů a běhat rychleji. Proč tomu tak je, popíšeme zítra.
Prostě je to o tom, že pokud chceme běžet vytrvale a dlouho, musí mít vaše tělo pro tuto činnost stálý přísun energie. Když ji vyčerpáte během krátkého času a nevytvoříte tělu takové podmínky, aby mohlo čerpat ze svých naakumulovaných zdrojů – vašich glykogenových případně špekových zásob, tak se zastaví. Stejně jako se zastaví váš auťák, pokud mu dojde benzín nebo nafta, a je jedno, jestli jezdíte Trabantem nebo posledním modelem Lamborghini.
Způsob, který volí většina rekreačních běžců, způsob, kdy se snaží od začátku běžet tím nejvyšším tempem, kterého jsou schopni dosáhnout, není jen z hlediska rozvoje jejich fyzických schopností k ničemu, on je dokonce pro ně i zdravotně nebezpečný. Při každém tréninku totiž dochází na samou hranu svých fyzických schopností, což může mít za následek i zhroucení a kolaps.
K posunu výkonnosti, volí-li tuto formu tréninku, nepomohou ani žádné potravní doplňky, ale jedině dlouhodobá mravenčí práce, v tomto případě doslova počáteční mravenčí tempo.
Každopádně zkuste alespoň na měsíc změnit svůj přístup ke svému běhání, zpomalte svůj krok (aspoň prvních 10 či 15 minut), garantuji vám, že za ten měsíc budete schopni doběhnout dál než dosud a to za stejnou dobu, kterou jste až dosud běželi na maximum, tím pádem i celkově běžet rychleji.
Splníte si svůj sen, uběhnete jednou pět či deset kilometrů, ½maraton, maraton nebo i něco delšího, bez toho, aby vás to zabilo.
Stačí k tomu si uvědomit, že:
Běžecký trénink, ale vlastně veškerý trénink vytrvalostních disciplín je o tom být schopný běžet co nejrychleji, doběhnout co nejdál, s co nejmenší námahou! A přesně o tom to celé je, o to běží.