Jak jsem konečně dokázal sladit svůj krok, dech a tikot svého srdce, a procupital se a prosmál na K6 k 411,776 kilometrům

Jsou chvíle, pro které to neděláte, ale když přijdou, potěší. Pak jsou chvíle, pro které to děláte, a ty potěší vždycky.

Když jsem zaregistroval, že se chystá v Konstantinových Lázních K6 (běh na šest dnů), neměl jsem tušení, že měsíc před jejím startem přijde zpráva: Byli jste s Danou vybráni jako osobnosti města Sokolova za rok 2021, berete?

No, neber to. Problém nastal ve chvíli, kdy přišla další informace: Skvělé, tak v pondělí 25. dubna v 17:00 v divadle v Sokolově.

A do prkýnka dubovýho, to je v průběhu šestidenní, došlo mi. Jsem však pragmatik, tak jsem si řekl: vše je, jak má být, holt pojmu letošní ročník jako poznávací, a v roce 2023, dá-li Bůh, to dám naostro.

A tak se také stalo.

23.4.2022 12:00 Start

Vybíháme, spolu s námi borci na 24 a 48 hodin. Hledám svůj rytmus. Dana je tu se mnou, což moc pomáhá – nám oběma. Mně, protože je fajn mít po boku životní partnerku, která je s vámi ve chvílích, kdy prožíváte něco výjimečného, i když ji osobně to moc nerajcuje, a jí, protože viděla, jak si to užívám a vtáhlo ji to taky.

Na první zátah jsem dal maraton a pak si šel na chvíli natáhnout nohy. Po 12 hodinách jsem měl 62 km, přesně podle plánu. Dal jsem delší pauzu, ale ve 3 ráno už byl zase na trati. Tak se stalo, že jsem se ocitl na chvíli i na čele borců a borkyň, pinožících se na trati šestidenní.

Vše běželo podle plánu až do chvíle, kdy začalo pršet, a já zjistil, že ani jedna bunda, jíž jsem měl za nepromokavou, nepromokavá není.

Mokro na těle bych ještě dával, ale jsem cimprlich na ruce, a když mi promokly oboje rukavice a ruce jsem měl od vody rozmočené a prokřehlé až tak, že začaly brnět, začal jsem se třást jak ratlík a nešlo to zastavit.

Šel jsem do chatky, zalezl do spacáku, jektal zubama a přemýšlel, co dál.

Usušit věci nebylo kde. Předpověď počasí nevábná.

Zavolal jsem Daně, aby mi přivezla nové suché věci. Protože ale lilo jak z konve a ona má v dešti trošku bobky jezdit, tak mi řekla, že v tomhle počasí to nedává.

Tak to jsem v pěkný pérdeli!, bleskově mi projede hlavou.

Za pět minut volá Kristýna, jestli tedy má přijet?

Uf, uf, uf.

Domluvili jsme se, že sbalí matku (Danu) i Katku (5 měsíční dcerku) a přijedou.

Jelikož v pondělí v poledne bych musel jet do Sokolova na vyhlášení, tak abych holkám ušetřil neustálé ježdění sem tam, rozhodl jsem se, že v chatce nechám některé věci, abych se musel vrátit, a jel domů.

Zahřál jsem se svařákem a šel spát. V pondělí dopoledne jsem si zajel do Decathlonu pro nepromokavé pončo s rukávy, kam bych v případě, že by zase vydatně zapršelo, schoval i ruce. Vyhrabal jsem i kevlarové rukavice a další věci. Byla toho plná sportovní taška.

Vpodvečer jsme si s Danou užili slavnostní vyhlášení, pak jsem ještě doma schrupnul, a v úterý, po osmé ráno a po 40 hodinové pauze, zase vyběhl.

Naštěstí moje obava, že během pauzy tělo dojde k přesvědčení, že už má hotovo a nebude se mu chtít znova makat, se nepotvrdila. Tělo asi pochopilo, že vůle je víc než rozum, a tak se o tenhle manévr ani nepokusilo.

Zvolil jsem originální formu přípravy

Jak se připravit na takovou akci, když už sám člověk ani neběhá a většinu kilometrů naběhal s klienty, nebo nachodil se smečkou chrtů?

Běhat, běhat, běhat? Tak tuhle alternativu jsem zavrhnul ze dvou důvodů. Za prvé na to nebyl čas, za druhé už bych měl běhání dost ještě dříve, než bych se postavil na start, a já potřeboval spíš dostat se do opačného stavu, mít hlad po běhu.

Říkal jsem si, že to, co hlavně potřebuji natrénovat, je být schopný celý den pracovat. 

Máme velkou zahradu a prostor zarostlý kopřivami, nálety a maliním před ní.

Rozhodl jsem se přeměnit zahradu a prostor před ní k obrazu svému.

To vyžadovalo cca 6 týdnů, minimálně tři – čtyři dny v týdnu na tom osm až deset hodin pracovat. 

Výsledek se dostavil, máme zahradu jak že škatulky, dostal jsem hlad po běhání a až neskutečnou vytrvalost.

Prostě nové výzvy potřebují nové formy přípravy. Jen nevím, co za práci si vymyslím za rok. Věřím však, že příroda mě v tom nenechá, zahrada zaroste hložím a trním, a bude zas co dělat :).

Každý z nás potřebuje svoje čísla, jde jen o to zvolit ta správná a vhodně je seřadit 42, oběh P6, 67, 80.

Vyběhl jsem, jako bych nikdy nepřestal. Pro každý den jsem si stanovil postupné cíle, a sice maraton, oběh Prahy 6 (46 km), 67 km (narozeninový běh), 80 km.

Vybíhal jsem, když se začalo rozednívat, těsně před šestou. Odměnou mi byly překrásné východy slunce. Kolem oběda jsem vždy měl cca 50 km. Najedl jsem se a na dvě hoďky schrupnul. Držel jsem stejný denní rytmus, jako doma. Do setmění pak dal dalších 30.

K6 – nekonečný příliv pozitivní energie

Během běhu, jsem provětrával i hlavu, abych si udržel dobrou mysl. Takže z toho pak vznikly průběžně tyto hlášky:

Ohlédnu-li se za dnešním dnem, slyším toliko tlukot svého srdce, svůj dech a ozvěny svých 108 737 kroků.

Člověče, pohleď a pomni,  nebeský poutník vychází, aby začal novou léčebnou túru Země a posvítil mi na další den mé léčebné túry těla a duše.

Hola, hola, K6 volá: když zvedneš zadek, tak to dáš. Vydáno u příležitosti 300 km na trati.

Člověk není nikdy dost starý, aby si nemohl dopřát nějakou krásnou p*** Já si právě nadělil 200 mil na K6.

Účty z K6 – dnes 110661 kroků, za 5,5 dne pak 368 km.

Z šesti dnů na K6 zbývá posledních 6 hodin. Člověku by se chtělo zastavit čas, ale to nedokáže, je tu jen jedna možnost, přijet za rok znovu a dát si opáčko. Z těch letošních zážitků budu určitě žít celý rok.

Ohlížím se šest dní zpátky a vidím dlouhatánskou cestu čítající 421,776 km, která se každým krokem zkracuje a zbývá krok jediný, poslední, nejtěžší. Zapomenout na to, co bylo, že nohy kuwa bolí a jít (běžet) dál.

Největší překvapení

I po šesti dnech a 411 kilometrech v jedněch botách (Salming EnRoute 3) žádný puchýř, žádná odřenina. Po těle žádná opruzenina. A úplně normálně chodím!

Shrnuto a podtrženo – jeden obrovský pozitivní zážitek!