Jak to bylo ve skutečnosti s tím slavným, když nemůžeš, přidej!
O tom, že Emil Zátopek nenechával nic náhodě, že přemýšlel o tom, jak výkon ovlivňuje trénink, strava, odpočinek, ale i taktika a psychická příprava, se ví. Ale jeho největší síla byla v tom, jak si uměl připravit soupeře na talíř a pak je sežrat.
Neví se však, že se sešel s Járou Cimrmanem a tehdy společně vymysleli fígl, jak soupeře porazit ještě před startem závodu.
Ano, tušíte dobře: tehdy vzniklo to legendární rčení: když nemůžeš, přidej!
Byl to takový chyták na soupeře, kteří díky tomu, když v tréninku už umdlévali, si opakovali: když nemůžeš, přidej!, když nemůžeš, přidej!, když nemůžeš, přidej!…
No a na start už přišli tak unavení, že sotva pletli nohama, a když Emil předbíhal jednoho po druhém, vždy si řekl: když nemůžou, přidej!, a byl v trapu.
Takže teď už možná lépe pochopíte to moje: když nemůžeš, zpomal!, protože ušetříte síly na chvíle, kdy je budete moc a moc potřebovat, a kdy na rozdíl od vás už soupeři budou umdlévat – a tehdy si řeknete to Zátopkovské: když nemůžou, přidej!, a ukážete jim záda.