Jdi, běž a staň se člověkem

Možná vám tahle krátká věta něco připomene. Jak by také ne, když jsme jí, jeden každý z nás, vypravováni na svět, ve chvíli, kdy náš duch splyne s právě oplodněným vajíčkem.

Tenhle příběh je starší, než si kdo z nás pamatuje a datuje se od chvíle, kdy planetu Zemi obšťastnil svou přítomností první člověk. Jestli to byl Adam, to už se asi nedozvíme, i když kdo ví, třeba se někdo z nás při pouti vedoucí jeho předchozími životy zpět najednou objeví v těle Adama. To pak teprve nastane šrumec.

Vstoupí a vidím

Věta, která mi uvízla nejvíce v paměti ze dávného setkání Pátečníků. Celé to vyplynulo z hovoru otce Hrušky s Julinkou, když se jí ptal, co dělá, tedy čím se živí a ona mu odpověděla, že mu to raději nebude říkat, ale pak řekla, že kromě jiného i vykládáním karet, ale že ty karty jsou spíš jen takové divadélko, které si klienti přejí. Podle mě to je i určitá ochrana před nedůvěrou, člověk spíše uvěří kartám než tomu, že do vás někdo vidí, tedy že je schopen vidět, co vás v životě čeká. Protože co je to na tom světě za pořádky, že on to vidí a já ne?

Tahle věta mi uvízla v paměti mimo jiné i proto, že jsem si uvědomil, proč byli v minulosti (hony na čarodějnice, druidy, šamany…) lidi vidoucí, vidící do budoucnosti, vidící do druhých, upalováni, mučeni a zabíjeni.

Dnes jsou znevažováni, pomlouváni, stavěni do role nesvéprávných, v podstatě zabíjeni zaživa. Je to prosté, může za to strach z odhalení. Z odhalení toho, že nejsme těmi, za něž se vydáváme. Že hrajeme nějakou roli, kterou jsme si našli, protože představuje buďto moc nebo snadný život, a člověk s vhledem přijde do stejné místnosti, kde jsme, ani se na nás nemusí koukat a vidí, že je to všechno jen nepovedené divadlo. Šaty spadnou a král je nahý.

Kdybychom se řídili všichni tím prvotním: běž a staň se člověkem, kdybychom se všichni snažili plnit své pravé role, role, s nimiž jsme na Zemi přišli, byl by na Zemi ráj a nikdo by nám nemusel říkat: chovej se, jak my ti přikážeme a pak, až skončí tvá pozemská pouť, vejdeš do ráje.

Houby s octem a ještě na kyselo. Když budeme všichni hrát své pravé role, budeme si žít ráj už tady. To bychom se však nesměli bát lidí s vhledem a museli bychom jim věřit, když za nimi přijdeme s prosbou: babo raď, když nám skutečně poradí, neb baba či děd VIDÍ, vidí víc než my, protože k tomu co vidí, nám nepomůže ani nejjasnější zrak, ale pouze vhled. Vhled, který těmto požehnaným umožňuje VIDĚT, ne se jen dívat.

Člověk byl stvořen, proto, aby se stal na Zemi hospodářem

Věřím tomu, že člověk byl skutečně stvořen k tomu, aby se stal na Zemi hospodářem, aby půdu obdělával, zušlechťoval, aby se staral o všechno živé (rostliny, živočichy) i „neživé“. Jeho posláním je Zemi sloužit, aby zde nebyl porušován vesmírný řád, aby zde vše žilo a koexistovalo ve vzájemné harmonii. Člověk nebyl stvořen, aby panoval a předělával Boží dílo – dílo přírody, ale jedině ke službě. 

K čemu byl stvořen politik?

Politik byl stvořen též ke službě. Tedy nejdříve politici nebyli, byli stařešinové a rada moudrých, která sloužila za pomoci svých vědomostí a zkušeností ostatním tak, aby rod přežil a mohl růst. Aby vyrostli Zemi nový hospodáři, kteří ji dále zušlechtí a pomohou jí každé jaro znovu rozkvést a přivést na svět další živé tvory. Kteří každé léto sobě odpočinou, aby pak na podzim mohli sklidit úrodu a připravit se zimu.

Pak přišel na scénu politik. Původní jeho funkcí bylo sloužit svému lidu. Lid si jej zvolil, aby zajistil, že to co si lid přeje, bylo naplněno, aby se mohl plně věnovat své práci pro zušlechťování Země.

Co se ale nestalo, politici se vymkli kontrole a stali se z nich páni, kteří vládnou bez toho, aby se zajímali, co si lid žádá, co lidu a zemi slouží k dobru. 

POZOR, tohle není apel na to, aby se vrátil socialismus, či nedej Bože komunismus či jiné diktatury, ani náhodou. Kdo by si to takto vykládal, se zlou by se u mě potázal, protože: rovnost, svornost bratrství – není o stejných žaludcích.

Čistému vše čisté

Plní-li člověk na Zemi úlohu, s níž na svět přišel, plní ji natolik dobře, že ostatní mají pocit, že vlastně nic nedělá. Že vše, co činí, mu jde jakoby samo. Nevidí tu spoustu práce, kterou udělá, protože tenhle člověk dělá všechno s nadšením a láskou. Není upocený, uondaný, znechucený, jen se na všechny usmívá a životem si jen tak, jako by nic pluje.

S většinou lidí si rozumí, protože k nim přichází s čistou, předjímáním nezatíženou myslí. Přichází k nim a vidí je čisté, takové, jací přišli na svět, vidí je jako hrající si a smějící se děti. Když mu provedete něco špatného, brzy se z toho otřepe a jde si dál svou cestou, proč by měl řešit vaše nedospělé problémy, když vy sami je nechcete řešit, když vy sami se nechcete podívat pravdě do očí a stát se JEDNÍM, splynout v jedno s universem a ostatními, stát se hospodáři, stát se těmi, kdo obdělávají i sklízí, těmi, kteří se radují i pláčou, stát se čistými, jimž je vše čisté.

Jo, a také si uvědomují, že z jednoho koláče, se musí nakrmit všichni a ukousne-li si někdo větší díl koláče, na jiného zbyde díl menší, či žádný a začne problém – VELKÝ PROBLÉM!