Je mě 70, ale do nebe se ještě nechystám

Ve chvíli, kdy si začnete uvědomovat “svou velikost”, spadnete z hrušky, zlámete si obě nohy a je po velikosti.

S věkem se to má asi obdobně, nevím, nikdy mě nepřišlo, nikdy jsem si neuvědomoval, svůj věk. 

Pořád žiji tak, jak žiji a že bych měl něco měnit kvůli tomu, že mi je o rok, o pět, o deset, o dvacet, o čtyřicet víc, než mi bývalo kdysi? 

Co je to za pitominu?

Jo, ano, někdy se kouknu do zrcadla a vidím, že vlasů ubývá, vrásek v tváři a šedin přibývá. To však stárnoucí muže činí zajímavější, tak nač si z toho dělat další vrásky.

Důležitější podle mě je, že se mi nezakulacuje bříško a další partie těla, že každý den vstanu dám si svých 5 až dvacet kilometrů chůze a běhu, udělám na zahradě, případně doma, co je potřeba, s někým se proběhnu, abych mu ukázal, jak to má vypadat.

Někoho naprdnu, že pořád můžu :).

Tuhle někdo na IG psal Daně, že jako dobrý, ale na druhou stranu je třeba ctít věk. 

No jako fajn, ale já nežiju, tak jak žiju, protože si myslím, že mi je 30, 40, nebo 50, ani proto abych bořil nějaké mýty, ale protože mi to moje zdraví a fyzická kondice umožňuje, líbí se mě to a takový život mě plně vyhovuje, naplňuje a baví.

To, že tím inspirují, hlavně mnohem mladší, kteří touží žít, až budou mít taky své roky, aktivně, beru jako bonus.

Tím chci říci, že každý má právo na to, jak žít svůj život, což sebou nese i osobní zodpovědnost za vše co to přinese, špatné i dobré.

Každopádně potvrzuji, že podzim je báječný čas pro život, jak ten venku, tak ten osobní.

P.S. Děkuji za všechna přání a kondolence k dožití sedmdesátky a slibuji, že dokud budu moc, tak vás honit nepřestanu a tý mojí partě, co nás s Danou poslala do Nebe vzkazuju, že jim teda moc děkuju a že mě je jasný, že to je hlavně dárek pro Danu, aby mě dovolila dělat s nimi všechny ty, jak bych to napsal slušně, hovadiny, co spolu děláme.