Je pro začátečníka zdravější běhat po měkkých cestách nebo po asfaltu

Na čem mám běhat, když s běháním začínám. Je lepší běhat po silnici, nebo v terénu, po měkkých cestách.

Když přijde adept běhání za lékařem a zeptá se jej na jeho názor, jestli by pro něj bylo zdravé běhat, tak se dost často dočká odpovědi: no, zdravé by to pro vás být mohlo, ale prosím vás, vzhledem k vaší váze a kloubům, když už budete běhat, tak po měkkém!

Ano, na první pohled tato rada vypadá logicky, ale:

Když se stejnou otázkou obrátí adept běhání na mě, tak mu poradím, aby začal běhat na asfaltu, případně zpevněných parkových či lesních cestách, ale těm měkkým se rozhodně vyhnul.

Proč?

Běh po měkkém povrchu je fyzicky náročnější a rizikovější než Běh po asfaltu

Protože běhání po měkkých cestách je fyzicky daleko náročnější a fakticky i daleko rizikovější než běhání po pevných cestách. V měkkém terénu se zaboříte, tudíž vám dá mnohem více práce se odrazit, navíc když si vezmeme, že v městech se dostaneme na měkký povrch nejspíše na trávnících v parcích, kde kromě toho že se zaboříme, hrozí i to, že povrch skýtá různé nerovnosti, takže zvrtnutý kotník máme na to tata.

Připočítám-li k tomu ještě, ne úplně dobrý styl běhu a slabou fyzickou kondici, tak pro začínajícího běžce či běžkyni je běh po měkkém povrchu nejen více nebezpečný než po pevném povrchu, ale i daleko fyzicky náročnější.

Začínáte běhat? Běhejte v objemových (silničních) botách

Objemová bota, i když neběháte přirozeně technicky správně, alespoň částečně eliminuje rizika běhu. Píši záměrně – částečně – protože žádná bota vás neuchrání před riziky běhu, způsobené:

• nedobrým běžeckým stylem,
• špatnou metodikou – snahou běhat hned co nejrychleji a co nejdál.

Tedy těmi důvody, která v převážné míře stojí za zraněními běžců a běžkyň, bez ohledu na to, zda s během začínají, nebo již nějakou dobu (i pár let) běhají.

Po jakých površích se běhá

Běh po asfaltu či zpevněných cestách

Obecně se dá říci, že pokud běháte po asfaltu někde v parku nebo cyklostezkách, tak ten běh, i s přihlédnutím k nedokonalé technice, odsýpá.

Odsýpá, protože asfalt je vlastně guma a jak známo guma pruží. Navíc asfalt je většinou hladký, boty k němu méně přilnou a váš běh (pohyb) je plynulejší.

Zpevněné, ať parkové, či lesní cesty, mají přeci jenom hrubší povrch, a odvalení nohy a následný odraz trvají déle než na asfaltu. I proto na asfaltu běží při stejné intenzitě (stejném profilu) člověk rychleji, než na zpevněných cestách. O měkkém povrchu už vůbec nemluvě.

Pokud se rozhodnete, že přes výše napsané, dáte terénu přeci jenom šanci, tak bude dobré, když se seznámíte s tím, co vás bude čekat.

Běh v terénu skýtá možnost běhání po různém povrchu. Každý povrch má své příznivé vlastnosti, ale také rizika, která je dobré znát.

Nezpevněný povrch

Pokud po nezpevněné cestě nepřejel zrovna ve chvíli, kdy bylo bláto, traktor nebo v lese nějaký těžký těžební stroj, tak je to vcelku v pohodě. Běh po takové cestě je pak většinou příjemný, protože povrch je měkký a pružný. Pokud si s ní ale pohrála kola těžkých strojů, vznikají nepříjemné brázdy. Je-li sucho, jsou ztvrdlé a běh v nich je o kotníky. Je-li naopak mokro, jsou plné vody a tak nám většinou nezbývá než opustit takovou cestu a běžet raději po poli nebo lesem. 

Zpevněné povrchy

Pokud tvoří zpevněný povrch jemný štěrk, je to docela dobré. I když se nám pod nohama lehce drolí a nemůžeme se pořádně odrazit, je to lepší, než když se někdo rozhodne na cestu vysypat hrubý štěrk nebo dokonce zavážku z nějaké stavby. To je pak spíš na kostrbatou chůzi než na běhání. V tomto případě je také vhodnější volit běh přímo v terénu, než po takovéto cestě.

Lesní a horské cesty

Lesní horské cesty nám dokážou přichystat velmi rozmanitá překvapení. Těmi nejčastějšími jsou kořeny a vývraty. Dost často vedou i koryty potůčků či říček. Pokud jsou vyschlé, tak to ještě jde, většinou si očima vyhlédnete větší oblázky po nichž se bezpečně budete pohybovat směrem dopředu. V okamžiku, kdy ale zaprší, nebo pokud se takovou cestou vydáte brzy zjara, budete po takové cestě pěkně klouzat. Jak si v takovém případě co nejlépe poradit? Před pár lety byste si museli někde uříznout jednu či dvě větve a s jejich pomocí se pokusit bezpečně takovéto místo překonat. Dneska je to daleko jednodušší. Vezmete si s sebou do ruky, případně do běžeckého batůžku, dvě hole na Nordic Walking a máte vystaráno. Ve chvíli, kdy je budete potřebovat, je jen upravíte na příslušnou délku a získáte hned další dva pevné opěrné body pro svůj bezpečný běh.

Běhání s holemi

Hole na Nordic Walking či na Nordick running by v podstatě mohly být ve výbavě každého běžce, který se chystá běhat ve složitějším terénu. Nikdy nevíte dopředu, kdy je budete potřebovat. Nehodí se jen k bezpečnějšímu zdolávání nebezpečné cesty nebo těžkého horského terénu, ale v případě, že máte smůlu a podaří se vám vyrobit si nějaké zranění, máte hned po ruce vhodný prostředek na případné zpevnění zhmožděné nebo zlomené končetiny, ale hlavně vám pomůžou či sníží riziko toho, že si vůbec nějaké zranění způsobíte, protože dokáží za pomoci rukou korigovat i váš případný špatný došlap.