Lepší je se opít během, šťastným života během, než alkoholem či jinou drogou

„Opilec, který spadne ze svého vozu, nezemře, ačkoli snad trpí. Jeho kosti jsou stejné jako kosti jiných lidí, přežije však nehodu jiným způsobem. Jeho duch je ve stavu bezpečí. Neuvědomuje si ani, že jel na voze, ani že z něho vypadl. Představy života a smrti, strachu atd. nemohou vniknout do jeho srdce. Proto netrpí vlivem styku s objektivním životem. Když se dá taková bezstarostnost přivodit vínem, tím spíše potom Bohem.“ – Čuang-C´

O opilých se často říká, že mají štěstí. V duchu výše uvedeného citátu jsem o tom nikdy nepřemýšlel, pravdou však je, že jsem měl párkrát co do činění s člověkem opilým namol a je pravda, že mi přišel takový celý gumový.

Takže asi na té „bezdušnosti“ něco bude. Také je pravda, že spousta lidí hledá „lék“ na řešení svých problémů únikem k alkoholu, k drogám, kouření…, přivádí je to do stavu „beztíže“.

Do stavu, kdy zapomínají na to, co je tíží. Víra ale představuje vědomé odhodlání vypořádat se s životními úkoly, i když většinou tak, že je přesuneme na někoho mimo nás – na Boha. Takhle to ale v životě nefunguje.

Kdo se „zbavuje“ svých problémů ať za pomoci alkoholu, drog, kouření…, či víry v Boha, který učiní zázrak, aniž by on sám hnul prstem, se jednou musí z kocoviny probudit a začít se aktivně přičiňovat o svou spásu, nebo se neprobudí nikdy a na konci života si uvědomí, že tu byl vlastně naprosto zbytečně, a že ho tudíž čeká další kolo v ringu.

Bůh však je a je ochotný každému na jeho cestě pomoci, jen se ho nesmí dovolávat jako berličky, ale musí mu ukázat, že je schopný se postavit na vlastní nohy! Pomoc je blízko, najdeš ji na Běž a buď.