Mem se vrací
Podzim obecně v lidech vyvolává blbou náladu, a když se k tomu přidá, v čem žijeme posledních sedm měsíců, přičemž světlo na konci tunelu nevidět, to by se jeden pic. A k tomu máme ještě zakázáno zpívat z plných plic. Ale i tak je potřeba žít a dívat se na svět pozitivně, takže Mem se vrací, aby bylo na světě lehčeji a veseleji.
Mema jsem stvořil, nebo on stvořil mě, již před více jak jedenácti lety. Tehdy jsem se v životě plácal od čerta k ďáblu, od desíti k pěti, stejně jako se plácáme dneska my, když se na nás ze všech stran hrnou ty děsné zprávy z celého světa.
Tehdy mě vzal Mem za ruku, ale možná jsem vzal za ruku já jeho, a šli jsme běhat ven, do polí, do lesů, do hor i údolí. Běželi jsme, pozorovali jsme cvrkot kolem sebe a bylo nám fajn, protože kolem nás běžel život, tak jak běžel vždycky – normálně.
Řekl bych, že podzim – nepodzim, zima – nezima, je čas opět vzít se za ruku a vyběhnout, nebo alespoň vyjít do přírody, nechat svět tam, kde je. Nemusíte mít obavu, že než se vrátíte zpátky, něco se změní a svět už nebude. Bude, to mi věřte, a vůbec nic se v něm nezmění, za to se změníte vy, nebo alespoň vnímání toho, jak se na něj budete po návratu dívat.
Mně osobně vždycky tahle výprava pomohla a pomáhá, stejně jako nám pomáhá spánek, kdy se vydáváme do světa snů, do světa, kde se cítíme v teple a bezpečí, abychom ráno plni síly a naděje otevřeli oči a…
Já vím, to a…
To a, ale pak i to b, c, d… je na nás. Já mám tu kliku, že jsem optimista, který věří, že hůř už bylo, takže vlastně všechno, co bude, může být jen lepší. Takže to a pro mě znamená – AKCE, b – BĚH, c – CIT, d – DECH atd. Když jsme u toho t, tak to je TEĎ!
Tak pojďte, poběžte s námi, nechte svět tam, kde je, alespoň na chvilku, a mějte a užívejte si šťastný života běh!