Nejhorší ze všeho je být extrémista. Tedy v tom duchu, že chodím v bosobotách a tím pádem ostatní boty vyhazuji z botníku. Je to stejně na hlavu jako extrémismus ve stravování: už nikdy cukr, už nikdy maso, už nikdy mléko, už nikdy nic.

Pokud jde o obuv, tak bosoboty jsou skvělé v tom, že umožní chodidlům pracovat, jejich pohyb nic neomezuje.

Běžecké boty člověka sice neochrání před tvrdým dopadem, stejně jako bosoboty jej nenaučí běhat technicky správně, ale při dobré technice mu pomohou být rychlejší a uběhnout víc.
Konfekční obuv je vhodným doplňkem k tomu co mám na sobě, podtrhne a zvýrazní můj styl oblékání.

Turistická obuv mi pomůže v extrémních podmínkách a na extrémním povrchu, a pracovní obuv mě ochrání před riziky mé práce.

A pokud jde o speciální stélky (vložky) do bot, tak ty nám pomohou, pokud máme nějakou dysfunkci nohy (chodidla).

Takže nevidím jediný důvod, proč by si zastánci minimalistických bot měli jít po krku se zastánci klasické obuvi či vložek do bot, a obráceně.

Prostě využívejme přednosti toho, co je k mání a ostatní je úplně zbytečné.
Toto je moje zkušenost ze sedmdesáti let odžitých, prochozených a odběhaných kilometrů, kterých bylo víc než 240000, takže moje nohy o tom ví své a mohly by povídat.

Jo a pokud jde o to jídlo, tak jím všechno a upřímně, kdybych nejedl, tak už jsem mnohokrát umřel hlady, protože jsou v životě chvilky, kdy buď sníte, co je, nebo přinejlepším budete trpět hladem.