Nebojte se být příkladem, i když to znamená, že jedni vás budou obdivovat, jiní špinit a zatracovat a zbytku budete putna.

Vlastní příklad je jak voda. Voda v létě, voda v zimě.

Voda je schopná po kapkách rozleptat tvrdý kámen a v zimě, když ve vytvořené štěrbině zmrzne, se roztáhnout a kámen roztrhnout. Do roztržené štěrbiny napadá prach, listí, zapadne semínko.

Prach a listí vytvoří pro semínko lůžko, dodají mu živiny, ochrání jej proti vysušení a ze semínka vyroste krásný strom nebo nádherná květina, a my můžeme žasnout nad dalším zázrakem přírody, životem v jeho plné nádheře tam, kde bychom jej vůbec nečekali, protože podmínky na tomto místě nejsou dle nás k životu.

S námi lidmi je to naprosto stejné. Nejdříve se musíme vzdát toho nejcennějšího, po čem prahneme, vytvořit ve své duši, ve svém srdci prázdno. Prázdno neznamená, že jsme bez ducha, bez života – jen chvíli tak působíme. Pak z čistého nebe zahřmí – uhodí blesk, který znovu zapálí uhasínající život v našem srdci, obnoví naši touhu po životě, po lásce, po naději, po kráse.

Chvíli stojíme, nemohouce popadnout dech, bojíce se šáhnout si na to, čeho jsme se právě vzdali, abychom to náhodou nezaplašili.

Stojíme, modlíme se či meditujeme a hlavně moc a moc a moc děkujeme, že naše přání bylo vyslyšeno.

Foto: Jana Mensatorová Bez frází