Svůj první maraton jsem běžel 4. listopadu 1979 ve Stromovce. Kolikátý to bude 30.10.2022 tamtéž, nevím, tahle čísla pro mě fakt nejsou důležitá. Co však vím jistě, tak to bude můj první maraton v Leguanech. Popravdě nemohu napsat v minimalistických botách, protože to, v čem jsem běžel v roce 1979, byly vlastně minimalistické boty, kterým jsme tehdy říkali maratonky.

Svůj první maraton jsem běžel za 2:40:06, bylo mi tehdy pár měsíců 25 let. Teď mi bude pár měsíců 68 a protože čas nezastavíš, tak si ani výsledný čas nedokážu moc představit.

Kdyby se blížil plus/mínus čtyřem hodinám, považoval bych to za skvělý výsledek, už i proto, že Petr Exnar má osobák na maraton ve Stromovce těsně pod 4, ale to bylo ještě v době, kdy běhal v technických botách, které ho hnaly vpřed. To Leguany jsou jiná káva, jsou líné až hanba, a všechno si v nich vaše nohy musí odmakat samy.

Teď v nich běhám cca měsíc a pomalu se s nimi sžívám. Při každém běhu jsme si bližší a bližší a poznávám, jak se na ně musí, aby to letělo a netáhl jsem jen nohy za sebou.

Každý výběh si víc a víc uvědomuji, že technika běhu v nich není jiná, než v technických botách, ale musí být naprosto precizní, pokud chcete držet nějaké tempo.

Na druhou stranu, byť v Leguanech musí všechnu práci odmakat vaše nohy samy, tak mi klesá tepovka. Vysvětluji si to tím, že v Leguanech (minimalistických botách) musí člověk udržet ideální postoj, prostě být po celý běh vyšponovaný co to jde, nesmí poklesnout ani o píď. 

Z toho vyplývá, že vyznavači běhání v barefoot botách by měli posilovat celé tělo, a to víc než uživatelé technických bot, i když pokud chtějí být opravdu dobří, tak by měli posilovat jakbysmet.

No jsem upřímně na to zvědavý, ale moc se na tu novou výzvu, kterou jsem potřeboval jak prase drbání, těším. A troufám si tvrdit, že by mi běhání v Leguanech mohlo pomoci příští rok v dubnu na šestidenní v Konstantinových Lázních splnit jeden velký sen.