Přátelé jsou ti, kteří zaznamenají, když zmizíte ze světa

Pokud se vám zdá, že jsem zmizel ze světa, tak nezmizel, byl jsem vyzmizíkován.

Nevím, jestli se to ještě dnes používá, ale v době předsíťové, předpočítačové, kdy se ještě psalo růčo nebo na psacím stroji a napsali jste něco blbě, použili jste gumu, když jste psali na papír tužkou, nebo zmizík. Když jste psali perem nebo na stroji, tak jste k opravě použili zmizík.

No a protože žijeme v době síťové, v níž se vše píše buď na počítači nebo v chytrém mobilu a jste na sítích, jejichž provozovatelé vám zapůjčí prostor, abyste byli vidět, a vy na tu síť něco dáte a někomu se to nelíbí, tak vás napráší a provozovatel sítě vás vyzmizíkuje a je mu putna, že ten práskač měl jediný cíl, a sice dostat vás ze sítí.

Když splníte podmínky pro odvolání, tak vám napíší, že máte peška, protože na prověření vaší žádosti nemají lidi.

Tak a teď máte dilema: hrát jejich hru a založit si nový profil, nebo je prostě poslat k šípku a jako mnohokrát před tím si běžet vlastní cestou.

Naštěstí mám pořád svou Běžeckou školu, profily na LinkedInu a Twitteru a komu budu chybět, tak si mě na nich najde, protože pokud nepřizná jedna firma, že mě vymazala neoprávněně a nevrátí mi starou tvář, tak holt na jejích stránkách budu pracovat v ilegalitě.