Osm měsíců, s cílem postavit se na start maratonu mne přinutilo běhat pravidelně, až jsem si na to zvykl. A to považuji za největší výhru, kterou jsem našel v cíli maratonu. Za to jsem vděčný, jak mému usměvavému běžeckému guru Milošovi Škorpilovi, tak televizním tvůrcům Party maraton – Josef Formánek

Při běhu jsem objevil krásná zákoutí okolo naší chalupy, nasytil mne klid tichého lesa v různých ročních obdobích, zjistil jsem – že to se mnou po fyzické stránce není tak špatné, jak jsem si myslel, shodil jsem pár kilo, takže se cítím líp. 

V neposlední řadě – jsem se začal v životě obecně více usmívat, což nepřikládám prchavým endorfinům, jejichž nával v podobě čiré radosti při delším běhu a po doběhu okusí asi každý běžec, ale tomu že pravidelný běh každého srovná do jakési vyrovnané pohody, lehkého úsměvu na rtech. 

Jsem též rád, že jsem mohl získat díky naprosto rozdílným spoluběžcům nové pohledy na život a snad i nové přátele. Uvědomil jsem si, že nejtěžší na celém běhání je přesvědčit se jít běhat, zlomit tu prvotní nechuť, ale že jak člověk vyběhne, uběhne skoro cokoliv, když poslouchá signály svého těla, nikam se nežene, nesleduje hodinky a prostě si užívá jen tu volnost. Ticho, radost, pohyb, který nebolí, ale naopak uspokojuje… 

Běhám dál pravidelně, třikrát až čtyřikrát týdně, mezi 5 až 12 kilometry, jen tak pro radost. Užívám si lesního ticha, vnitřního pocitu klidu a lehkou euforii při doběhu, která mne vždy příjemně nastartuje do celého dne. 

Na závodění moc nejsem, ale chystám se teď s kamarády z Party maraton na ústecký půlmaraton a potom v květnu na maratonskou štafetu. Ale mojí doménou zůstane les, ticho v něm, jako podstata bytí. 

Miluji to, ať už je ta přírodní katedrála pod sněhem či krvácí červenožlutě na podzim sama sebou či voní čerstvě rašícími pupenci stromů nebo letní bouřkou. Uvědomuji si, jak je vše, včetně mne, prchavé a zároveň v té změně věčné a to mi dodává klid, mír a pokoru. A tak až tohle dopíšu, tak se jdu převléct do běžeckého a jdu si při běhu s láskou užít život, svůj zrychlený dech a bušící srdce, prostě jak říká Miloš: vběhnout do života.