Pro koho a proč byla napsána kniha Běhání pro všechny
Běh (sport) pro všechny. Když jsem začínal běhat já, byl běh doménou vyvolených, byl doménou atletů, a tak není divu, že si v té době na něj mnoho lidí netrouflo. I když si jsem více než stoprocentně jistý, že kdyby si troufli, mnozí z nich by běhali minimálně stejně dobře jako dnešní výkonnostní běžci, ale spíš i lépe.
A to z prostého důvodu, v 70. letech minulého století byli lidé zvyklí se ještě normálně hýbat. Byli zvyklí si dojít nakoupit, v neděli vyrazit s rodinou na pěší výlet (v té době ještě nebyly volné soboty, to přišlo až později). Byli zvyklí dělat domácí práce, posekat zahradu, sázet, plít, sklízet a sednout si, až když byl na to čas. Dnes je to spíše obráceně, spoustu času prosedíme a čas na pohyb si uděláme až ve chvíli, kdy zjistíme, že už se sami sobě nelíbíme, jak jsme oblí, a nebo v horším případě, když zjistíme, že zdravíčko přestává sloužit. Teprve v té chvíli se zamýšlíme nad tím, že bychom se měli začít hýbat.
Ale jak začít, když fyzická kondice je nulová, naproti tomu váha, tlak, klidová tepová frekvence, cukr, tuk a cholesterol jsou vysoké? Rozhlédnete se kolem sebe a zjistíte, že skoro každý, koho znáte, běhá. Napadne vás: „To bych mohl/a taky zkusit, vždyť jako dítě jsem běhal/a.“
Zalovíte v šatníku a v botníku, vyberete, co by se nejlépe hodilo na váš první pokus, a někdy večer, až bude celá ulice zalezlá před bednou nebo spát, si zkusíte oběhnout pár bloků. Ale ouha, ono to nejde tak, jak jste si představovali. Uběhnete pár metrů, jste celí říční, pot z vás leje, jako byste stáli pod jezem, dusíte se a máte pocit, že život vám visí téměř na vlásku. Odeberete se domů a budete si libovat, že to nikdo neviděl.
Nechcete to ale vzdát, přece jenom jste dlouho neběhali a pro tělo to musel být děsný šok, říkáte si. Podruhé už to bude lepší. Ale ouha, nebylo.
„Dám tomu ještě třetí šanci, přece nebudu taková bačkora, vždyť Karel, Venca, Máňa, Bára… taky nejsou žádní atleti a, panečku, jak jim to běhá.“ Vyběhnete potřetí a světe div se, zase půjdete domů jak zpráskaný pes.
A teď máte pět možností: vykašlat se na to a říci si, že na to prostě nemáte, zkoušet to zas a znovu, ono se to jednou zlomí, nebo si koupit tuhle knížku a zkusit začít úplně jinak, zkusit to tak, aby to nebolelo, tak, aby vám běhání přinášelo radost a uspokojení, abyste se cítili při běhu a po něm dobře, tak, že si s během nakonec sednete a stanete se nerozlučnými přáteli na celý život. Čtvrtou možností je nechat si nadělit (třeba k ježíšku), nebo si koupit (můžete se domluvit i s dvěma dalšími přáteli, či rodinnými příslušníky) individuální trénink, kde vám ukážu a vysvětlím jak běhat aby vás to nebolelo, abyste si běh užívali a zjistili, že to běhání fakt nic není. Tedy kromě toho, že pak budete moci při něm zažívat podobné pocity jako já. Pátou možností je, že přijdete na worshop, který spolupořádáme s Bosoboty leguano. Další termíny jsou: 5.1.2022 NaBoSo, Poděbratská 1020/30 (přesunutý termín z prosince); 13.1.2023 leguano Ostrava, 28. Října 359/210; 14.1.2023 leguano Slovensko, Trnava, Trojičné námestie 140/10; 15.1.2023 Barefoot Bratislava, Zahradnická 43.
Když běžím, rozmlouvám se ZEMÍ. Rozmlouváme spolu pomocí kroků, kterými já do ní vdupávám svá slova, svoje myšlenky, svoje pocity, které jí chci sdělit, kterými jí říkám, že ji mám rád, že je mi vším, protože nám všem dává své požehnání, abychom mohli žít, skrze plody, které nám poskytuje k našemu životu. Ona mi pak světlem a stínem, vánkem, dešťovými kapkami, hromy a blesky, sněhovými vločkami či kroupami sděluje, jak se cítí, zda je vše v pořádku, nebo zda bych měl něco změnit, nad něčím se zamyslet, něco učinit… Abych jí pomohl najít rovnováhu. Stejné je to se všemi, s nimiž pomocí běhu rozmlouvám, s nimiž za běhu a pomocí běhu nacházím společnou řeč, kterou bych rád díky této knize našel i s vámi., protože pro vás byla tato kniha napsána.