Proč já vlastně běhám?
Proč běhám? Protože miluju život! Běhám, protože miluju pohyb a bez něj bych byl mrtvý muž! Lidská populace, hlavně ta moderní západní, postupně vymírá, mnohé už nebaví nic, ani milování. Vliv globalizace (importování života západní civilizace do rozvojových zemí) bude postupně znamenat i jejich vymírání. Že vám to připadá smutné? Je i není. Nakonec se totiž vrátí na Zem rovnováha a s ní možná i ráj.
Proč člověk běhá?
Je tisíc důvodů, proč člověk běhá, přitom by stačil jen jeden, a sice protože mu běh dělá dobře a to bez ohledu na to, jestli se mu běhat chce, nebo ho k tomu něco pudí.
Už jste se někdy vážně zamysleli nad tím, proč vlastně běháte?
Pokud položím tuhle otázku sobě, tak budu muset upřímně odpovědět, že vlastně nevím! Už si totiž nepamatuji ten prvotní impuls, který mě k běhání přivedl.
Teda pamatuji si, že to byl můj kamarád Jirka, který mi řekl o závodě, který se běží na cestě u hájovny v Pražském lese a protože to bylo jen, co by člověk doběhnul, tak jsem tam šel a svou kategorii mladších žáků vyhrál.
Ale jestli jsem tam běžel jen proto, že mě běhat bavilo, že jsem běhal docela dobře, nebo proto, abych se stal běžcem – závodníkem, tak to už si tedy rozhodně nepamatuji.
Pamatuji si, že mě to vítězství nadchlo, pamatuji se, že jsem se pak začal připravovat v atletickém oddíle s panem Jiřím Babuškou, který se tak tímto stal mým prvním trenérem.
Pamatuji si na krajské kolo běhu Mladé fronty, které se běželo v parku Dobříšského zámku, a že tam jsem dostal pěknou nakládačku a skončil předposlední.
Pamatuji se, že když jsem pak přijel domů, dostal jsem doma od otce pěknou držkovou a asi i nějakej ten pohlavek, že jsem nešel na kytaru, kde jsem měl zaplacenou hodinu a raději běhal po všech čertech a ještě dělal ostatním stafáž.
Pamatuji se na to, že pak už mě běhání nikdy nepustilo, že mi začalo být málo, co nám trenér nakládal a začal si přidávat tréninky sám.
Běhal jsem při tom po lese, po pastvinách, běhal jsem povětšinou sám, protože kamarádi, i když taky běhali, až tak téhle mojí vášni nepropadli.
Běhal jsem ráno, běhal jsem večer, když jsem si nestačil odběhat sebou naordinovanou dávku přes den, protože jsem běhal za holkama, odběhal jsem si to v noci, třeba i o půl.
A když jsem věděl, že další den budu mít zase rande, tak jsem si šel lehnout jen na pár hodin (doslova) a ve čtyři ráno jsem už běhal zase.
Je fakt, že jsem se takhle docela pěkně vyběhal. Nikdo mě neučil, jak mám běhat, nikdo mi neříkal, co mám běhat, prostě jsem běhal a i proto, že jsem byl malý vzrůstem a běh mi pomáhal se vytáhnout i na daleko větší kluky.
Mějte krásný jarní den a užijte si ho v běhu, nebo jakémkoliv pohybu, abyste ten ráj mohli zažít v plné síle, optimismu, svěžesti a radosti!