Pravdou je, že se člověku nechce věřit, že když bude v tréninku běhat pomalu, bude to pomalu pořád rychlejší. A s tím se začne zrychlovat i ve chvílích, kdy mu jde o výkon. Ale fakt to funguje.

Martin Hradský

Je 23. února 2025, přibližně za hodinu bude poledne. Slunce nad Neapolí příjemně hřeje, sem tam jej zakryjí šedivé mraky. Já však Slunce ani mraky nevidím. Minul jsem 18. kilometr a vbíhám do tunelu. Táhlé, přibližně kilometrové stoupání. Slyším rachot ventilátorů, které za běžného provozu vyhání spaliny benzínu a nafty ven z toho dlouhého komínu. Kdybych zavřel oči, vzpomínky mě položí na záda a znehybní. Také bych byl v tunelu. Jen bych jej projížděl vleže na zádech. Magnetická rezonance. Zvuky otáčejících se magnetů. Proč se mi zrovna tohle vybavilo? Asi proto, abych nezapomněl poděkovat. Za to, že mohu. Hýbat se, běhat… Srdce mi buší jako o závod, probíhám cílem. Teď už neběžím, ale jdu. Kolem mě je hodně radosti. Běžci právě dobíhající do cíle. Někteří jen zvedají ruce. Jiní i radostně křičí. Tečou jim slzy. Mně běží hlavou myšlenky na nekonečno. Splnil se mi sen, uběhnout půlmaraton pod 2 hodiny. Něco pro mě právě končí a nové může začít.

V říjnu 2023 jsem se přihlásil do programu „Rok běhání s Milošem Škorpilem“. To jsem „běhal“ přibližně rok. Chtěl jsem se více hýbat. V práci hodně sedím. Buď v kanceláři nebo v autě. Vlastně mě inspirovala moje partnerka Petra. Ta už tou dobou zvládla několik závodů různých délek. Společně jsme se registrovali na vánoční běh na 5 km (já do té doby běžel jen čtyřikrát a nejdále 3,2 km), potom na valentýnský běh na 11 km (druhý den jsem téměř nemohl chodit, přátelství se schody na čas skončilo) až k půlmaratonu na podzim 2023 v Hradci Králové. Můj první půlmaraton a já jej celý uběhl. Byl jsem pyšný i na výsledek 2:22:46. To už jsme poněkolikáté sledovali „Partu maraton“ na ivysílání ČT. Hrdinové Party maraton nám byli blízcí. Také neprožívali u běhání jen vzlety. Také je občas něco bolelo. A pak ten Miloš, klidný, přátelský, vždy se snažící jim pomoci nebo jen předávat lásku k pohybu. Řekli jsme si, že bychom je rádi potkali. Pak následovalo první setkání s Milošem.

V Sokolově, na asfaltovém okruhu jsme se společně proběhli. Dostali jsme spoustu rad, co zlepšit. Nebylo to jen o běhání. Také jsme si povídali a bylo to moc fajn. Byl přesně takový, jak jsme jej „znali“ z televize a jeho videí. Věděl jsem, že chci Miloše za trenéra. Jeho přístup mi seděl už před tím, než jsem jej potkal naživo.

Dnes je to 15 měsíců od prvního „Roku běhání s Milošem Škorpilem“. Kam jsem se posunul? Potvrdil jsem si, že v životě je nejdůležitější cesta k rovnováze. Žijeme v duálním světě. Vše má dva póly. Noc a den, černá a bílá, teplo a chlad, rozum a cit. V rovnováze jsou misky vah vyrovnány. Naše vědomí se rozšiřuje, dualita mizí a my se stáváme jednotou, do které od velkého třesku znovu putujeme. Naše vědomí se rozšiřuje. To se nám může stávat i při běhání. Jakmile se srovná dech a tepová frekvence, běžíme vyrovnaným tempem. Pak můžeme třeba jen na chvíli vnímat, že jsme součástí krajiny, majestátnosti stromů i zpěvem ptáků. Že plyneme, jak ta řeka, na jejímž břehu zrovna běžíme. V tu chvíli vítězíme a není poražených. Nevím, zda to máte podobně, ale já se Vám přiznám. Pro mě je při běhu i čas na modlitbu. V mém podání je to vyslané přání za lepší svět. Za zmoudření… nás lidí. Abychom více tvořili, méně bořili.

Vrátím se ještě jednou k otázce „Kam jsem se posunul?“ Tentokrát z pohledu výsledků a zlepšení, ke kterým mě Miloš přivedl. Mám od něj již druhý běžecký plán, který se průběžně upravuje. Je to harmonogram tréninků a jakási běžecká mapa, podle které postupuju. Můj běžecký plán je orientovaný na půlmaraton. Ten jsem před vstupem do Milošova ročního běžeckého programu zaběhl za zmíněných 2:22:46. Po roce běhání s Milošem jsem jej uběhl za 2:09:12. Zlepšení tedy o 13 minut. O další tři měsíce později za 1:59:06. O 10 minut rychleji. Pro ty z vás, kteří máte rádi čísla a tabulky mrkněte níže.

 Níže uvedené dva grafy „Vzdálenost“ a „Tempo“ ukazují moje čtvrteční regenerační běhy při tepové frekvenci 132 t/min. Každý takový běh trvá 45 minut.

Vzdálenost, kterou jsem byl schopen uběhnout za zmíněných 45 minut při TF 132 byla na počátku 5, 5 km. V polovině ledna 2025 jsem již byl schopen při stejném čase a stejné tepové frekvenci uběhnout skoro 7 km.

I moje tempo se postupně zlepšovalo. Opět při regeneračních bězích trvajících 45 minut, při tepové frekvenci 132 t/min. Při vstupu do Milošova programu jsem měl tempo 8:10 min/km. V polovině ledna 2025 jsem se zlepšil na 6:34 min/km.

Toto psaní pro mě jednou bude krásnou vzpomínkou. Vytvořte si ji podobně jako já. Kdo již v ročním běhání s Milošem jste, napište svůj příběh. Kdo ještě nejste, přihlaste se a rozběhněte váš vlastní příběh. Stojí to za to. Nejen kvůli výsledkům…

P.S. Miloši, děkuji Ti za perfektní vedení a vše, co nám (nejen o běhu) předáváš.