Rostoucí výkonnost může za to, že se přestáváte zlepšovat
Běháte, chodíte, cvičíte, všemožně se hýbete už nějaký čas. Ze začátku to fungovalo skvěle. Hubnuli jste, cítili jste se lépe a lépe. Pak se to zarazilo a nakonec se to začalo i zhoršovat. Přitom děláte všechno stejně! A v tom je ten zakopaný pes.
Vím, že to takto funguje, tedy spíš nefunguje, mnoho let. Také vím, kde je ten pes zakopaný, ale jedna věc je vědět a druhá někomu vysvětlit, o co jde, proč tomu tak je.
Vysvětloval jsem to různě, třeba že tělo je mrcha, která si zvykne na všechno, a v tu chvíli, když si zvykne, už to pro něj není nic překvapivého, namáhavého, ale běžná rutina.
Vysvětloval jsem, že abychom mu tu navyklou rutinu rozbili, je třeba jej pořád něčím překvapovat. Třeba tím, že pokud běháte jen objemy, tak nestačí vzdálenost jen prodlužovat, ale je třeba zařazovat i intenzivní (intervalové tréninky), kruhové tréninky, případně zařazovat i jiné sporty. Prostě je třeba tělo neustále překvapovat, aby si moc nezvykalo.
Znovu jsem si to uvědomil včera, když jsem vesloval na zahřátí před tréninkem ve fitku na vesláku. Před rokem jsem spálil při ujetí 8 kilometrů cca za stejný čas 320 kcal, no a nyní jen 280 kcal. A podobně to vypadá se všemi aktivitami, které děláte delší dobu.
Jaké z toho plyne pro nás poučení
No jaké? Hledat a zařazovat do tréninku nové věci, případně méně se odměňovat něčím dobrým za vykonanou práci.
Pozitivní na tom, že nyní spálím při veslování na vesláku na stejné vzdálenosti ve stejném čase méně kalorií, je to, že můj trénink funguje, jak má, neboť trénink je účinný jen tehdy, když jsme rychlejší či vytrvalejší, a při tom se na to méně nadřeme. A o to běží!