S hřebíky i bez nich… Motolské jamky proběhly roklí na okraji hřiště. Havlík slaví vítězný hattrick, Lajdová druhý triumf
S trailovým oživením dvouapůlkilometrového okruhu po férvejích, protažením lesního seběhu a pak zdoláním blátivé rokličky s prudkým výběhem, které si i tady v metropolitním hvozdu vyžádala matka příroda, se rozběhly letošní Motolské jamky. Tradiční součást Trail Running Cupu, desítka na hřišti nejstaršího golfového klubu v zemi, slavícího právě stovku.
Tomáš Nohejl – TONO agency
Pro elitu se staly testem na Velkou kunratickou anebo/i přípravou na letošní mistrovství ČR v krosu, které se běží také na golfovém hřišti. Ovšem na rozdíl od zdejších náročných profilů, nedovolujících vydechnutí, na úplné rovině v Dříteči mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Navzdory prázdninám běhaly i děti, účastnickou vlajkoslávu rozšířila mexická zástava, z oken klubové restaurace se podával po doběhu výtečný guláš. I v sychravém, ale stále příjemném podzimním, počasí to byla bezva neděle.
Lukáš Havlík se v cíli usmíval vítězně už potřetí v řadě navzdory času (37:54) horšímu o 3:30 minuty než loni. „Ale to se tady nehodnotí. Já doufám, že jsem na tom líp než před rokem. Bylo to o trošku delší a taky ten prudší výběh z lesa… Příjemná změna, moc se mi to líbilo, prohlídnul jsem si to při rozběhání. Sice taky byl nejtvrdší povrch, nejmíň bahna za ty poslední roky, ale zase jsem neměl úplně soupeře, který by mě honil jako třeba Ondra Fejfar,“ rozumoval nad výsledkem mladý student architektury na ČVUT a člen Hvězdy Pardubice, který ani nepotřeboval hřebíky. Na obutí zvolil trailové Salomony Pulsar 4.
Za ním doběhl druhý o 1:33 minuty Dominik Chlupáč (Brooks), pravidelný účastník TRC se širokým rozpětím tratí, kde převažují ty delší. Ale třeba silniční maraton v Berlíně dal ne dávno za 2:32. A pak třetí skončil už s odstupem dalších 3:05 minuty slovenský nováček Štefan Planeta.
Tento ročník se stal také závodem návratů, objevila se řada dlouholetých účastníků, která si v poslední době vybrala pauzu. Nejlíp z nich sedmý (44:29) zůstal Max Semenčukov, znamenitý kuchař původem z Kazachstánu, nyní také ambasador Asicsu. „Byl jsem tady naposledy možná před pěti lety? Takže asi návrat ke kořenům. Od té doby jsem se posunul k delším trailům v horách, mám za sebou pár dlouhých běhů v Alpách. Ale Motol mám moc rád a teď mě překvapilo to prodloužení v lese, běželo se mi pěkně. Začal jsem v klidu a do kopce si pak sbíhal soupeře před sebou. Ale víc už jsem nestihl, tady se nedá na nic čekat,“ povídal.
Podruhé po dvou letech vyhrála Tereza Lajdová, 33letá zubařka a máma dvou dětí v dresu Sokola Hradec Králové, absolutně čtvrtá (43:03)! „Rozhodla jsem se na poslední chvíli a vzala si třináct let staré tretry. Ve třetím okruhu se mi postupně odlouply obě podrážky a já dobíhala na hladkých,“ smála se. „Šla jsem celé sama, ani jsem nevěděla o té změně, ale líbila se mi. Cítím se docela dobře, běhám o něco víc a líp, ale pořád jen podle sebe, svých pocitů a volného času,“ dodala žena, kde zvládne okolo 70 km přes týden a má za sebou i květnový pražský maraton za 2:49 nebo nedávné Běchovice za 36:30 – v obou do české top 10.
Pětku vyhráli dorostenci, mladý atlet před smečkou kanoistů z podolského KVS, domova olympijských vítězů od Felixe-Brzáka až po Dostála. „Rozhodly seběhy, on měl tretry, já hladký,“ přiznal druhý Šimon Lukeš (20:28). „Ale běžel pěkně a nám to taky letělo.“ Vítězný 16letý Marek Beneš (19:56) tady už vyzkoušel několikrát dětské závody a teď poprvé delší pětku. „Bylo to na mě tak akorát, mám to tady rád, je to opravdu moc pěkný,“ dodal svěřenec nejlepších rukou (i nohou), reprezentačního trenéra Jana Pernici v USK Praha. Nejlepší dámou byla už dospělá Michaela Mikešová z Dukly za 23:16.
Epilog chystá letošní Trail Running Cup na Mikulášskou sobotu (5. 12.) na brdských stezkách mezi Prahou a Dobříši, kde nabídne nejstarší český maraton (přesněji 44 km), půlmaraton z Dobříše i devítku z Kytína.
Vice informací najdete na www.trailrunningcup.cz
foto: Martin Wawrzyczek