Půl roku se připravujete a pak je to za šest dní všechno pryč. Znáte to, že jo? Na něco se dlouho připravujete, těšíte se na to, děsí vás to, vyvolává to ve vás mravenčení, přemýšlíte a sníte, jaké to bude… Zkrátka emoce s vámi mlátí půl roku nahoru a dolů, pak to přijde a najednou je to pryč.

Je to však opravdu pryč?

Tak to ani náhodou, je to tu pořád, jen se ty sny, ty obavy, a to všechno dohromady přeměnilo ve skutečnost.

Skutečnost, která už je však minulostí. Ovšem minulostí, z níž budete žít ještě pěkně dlouhý čas, a to bez ohledu na to, jestli se vaše sny naplnily, nebo se naopak naplnily vaše děsy.

Mám štěstí, mně se podařilo naplnit, dokonce i trošku přeplnit všechny sny, které jsem před letošní šestidenní v Konstantinových Lázních měl. Tedy ty reálné sny, ty z říše nadpozemských zůstaly viset malý kousek nad mou hlavou. Ale kdo by se těmi nadpozemskými zabýval, když dosáhnete víc než všichni vaši vrstevníci před vámi.

A to se mi podařilo, naběhal jsem za šest dní 480,292 km. Když na to koukám, tak jsem si to mohl taky lépe spočítat a položit cílovou kostičku o 100 metrů na zem dříve, aby se ty metry shodovaly s těmi maratonskými. Ale to jsem celý já, vždycky raději něco přidám, než uberu.

Šestidenní v číslech, která nic neříkají

sobota 3.5.2025 – za 12 hodin 57 km

neděle 4.5.2025 – do 12 hodin 42,5 km (celkem za 24 hodin 99,5 km); do 24:00 – 21,5 km

pondělí 5.5.2025 – 84 km

úterý 6.5.2025 – 80 km

středa 7.5.2025 – 63 km

čtvrtek 8.5.2025 – 82 km

pátek 9.5.2025 – za 12 hodin 50 km

Co se stalo v neděli a středu odpoledne, že to neběželo jako v ostatní čas?

Neděle po obědě

Můžete mít natrénováno, jak chcete, ale pokud odmítne žaludek spolupracovat a cokoliv do sebe přijmout, jste v loji. A to se stalo. V týdnu před závodem měly děti a Kristýna (dcera Dany) žaludeční virózu, ostatně v kraji lítala všude. Mně s Danou se vyhýbala, nás si naplánovala dostat až v tu neděli po o.

Zatímco Dana doma celou neděli prospala, protože do sebe nic nedostala, já vybojoval s prázdným žaludkem alespoň ten půlmaraton.

Středa po obědě

V pondělí odpoledne mi volal redaktor z Hospodářských novin, že na pátek 23. května připravují třístránkový článek o lidech, co začali běhat okolo čtyřicítky, jestli bych jim k tomu byl ochotný něco ze svých zkušeností s lidmi, které připravuji, říct. Domluvili jsme se na středu v 15 hodin. Alespoň já si to myslel.

Režim na šestidenní držím stejně jako doma, po obědě si jdu na hodinu lehnout, pak jsem zase schopný makat až do večera na plné obrátky. Takže v 13:50 jsem byl v posteli, nařídil buzení na 14:50, abych byl v 15:00 při smyslech, a zalehl do peřin. Ve 14:00 crrrrrrrrr, crrrrrrrrrrrr, volali. Rozhovor trval půl hodiny a bylo po spánku.

Zkusil jsem po něm ještě na 20 minut zalehnout, ale byla to ztráta času, tak jsem se vydal zase na trať.

Po večeři jsem měl v plánu kroužit cca do devíti hodin, ale už při snaze něco procpat do žaludku mi najednou spadla víčka a já zhasnul jako svíčka. Nemělo cenu s tím bojovat, tak jsem dokroužil kolo a šel spát, s tím, že si dám buzení na 2:30 a zkusím ztracené dohnat dopoledne, což se povedlo.

Čtvrtek poledne

První celé velké jídlo jsem byl schopný sníst až čtvrteční oběd, stejně tak to šlo i s večeří. Při tom jídlo je na šestidenní naprosto skvělé, voní, chutná, je radost na něj pohledět, bohužel však od neděle až do toho čtvrtečního oběda jsem vždy snědl maximálně půlku porce a víc do sebe nedostal.

Spánek a přísun energie jsou pro výkon na šestidenní stejně zásadní, jako mít dobře natrénováno. Můžete mít natrénováno, jak chcete, ale bez jídla a bez kvalitního spánku to optimálně nezvládnete.

Na druhou stranu, bez kvalitního tréninku nezvládnete ani neočekávané zádrhele, které vám život připraví, takže za mě cajk.

Co mě ještě příjemně překvapilo

Asi nejvíc ze všeho, jak se mi srovnala tepová frekvence a tempo běhu. Při porovnání obou hodnot v průběhu celých šesti dní jsem zjistil, že bez ohledu na zvyšující se únavu při průměrném tempu okolo 9:15 na kilometr se tepovka pohybovala do 110 tepů za minutu. A při zrychlení v posledním kole ve čtvrtek v poledne, abych tam nacpal těch 400 km, a závěrečná hodina, kdy jsem honil 480 km, při tempu 6:30 – 6:45 tepovka jen 120. A to v začátku přípravy se při těchto hodnotách pohybovala o 30 – 40 tepů výše.

Další pozitiva

Po závodě nic nebolí, nejvíc to odskákal nos, jak neustále foukalo, tak jsem ho nestačil utírat, takže byl odřený a napuchlý, ale i to už se srovnává.

Přesvědčil jsem se, opět, že naběhané kilometry nejsou všechno, nejdelší běh v přípravě 25 km!

Nejvíc se v přípravě osvědčilo: nezáleží jak, hlavně že.

Neskutečně mi pomohly výběhy/seběhy kopců, na trati to nohy velmi ocenily, a také ty naběhané stovky. Když jsem potřeboval nohy srovnat v závodě, tak jsem cca 100 m běžel a 100 m šel, a nohy hned věděly, o co go.

Moc se též osvědčil trénink v posilovně v kombinaci s během, kdy jsem posledních 33 těchto tréninků dal vždy cca 75 min náročného tréninku v posilce a pak 6 – 11 km běhu (těch 6 km bylo jen prvních pár těchto tréninků, poslední měsíc už to bylo jen 10 a 11). Prostě vyběhnout už s unaveným tělem a nohama se ukázalo jako základ boje s únavou na trati.

Hold pořadatelům

Nemůžu si to odpustit, ale tahle parta z Baroko maraton, která K6 pořádá, je prostě skvělá ve všech směrech. Naprosto špičková organizace, špičkové jídlo, snaha všech pro vás udělat cokoliv si vymyslíte, zvládání krizových situací (spadlé stromy na auta, stan odfouknutý větrem, výpadek proudu, o mnohých určitě ani nevím) a furt úsměv, pohoda, povzbuzení, nepotřebuješ ještě něco?

Ne fakt ne, nic nepotřebuju, a dávám 10 jedniček s hvězdičkou!

Možná vás bude zajímat, v čem jsem běžel. Tak celé jsem to běžel v Mizuno Rider 28. V Mizuno Rider jsem už v minulosti oběhl v roce 2000 poprvé Českou republiku, běžel v nich z Prahy na Sněžku, z Prahy do Vídně, z Hodonína do Aše, či z Drážďan do Prahy, a nikdy jsem svého výběru nelitoval. Pokud byste Mizuna také rádi vyzkoušeli, tak nejširší výběr modelů najdete v Praze v prodejně Salming Praha na Pankráci.