Současný ráz počasí potrvá, očekávejte sníh, déšť, mlhu, prostě slotu, ale klidně běhejte dál

Plískanice, mlha, zima, nechce se ven, natož tam běhat. Nabízím pár triků, jak se k tomu donutit.

Když už se vám nechce běhat pro sebe, běhejte a choďte ven pro jiné. Po pravdě, se mi některý den taky moc nechce, ale za tři měsíce mě čeká K6, neboli šestidenní v Konstantinových Lázních a tak prostě jdu.

Když už se mi hodně nechce, vzpomenu na ty, co nemohou a co jim moje kilometry pomohou, zacibuluju se (vezmu na sebe pár vrstev oblečení, aby mě neofouklo a v případě, že mi dojde, nevymrznul), obuju se, na mobilu zapnu EPP (pomáhej pohybem) a vyrazím i kdyby trakaře padaly.

Další rada zní: vypěstujte si takový návyk na běhání, že otázku, zda se vydat na trénink i v nepříjemném počasí, vůbec nebudete muset řešit. Je fakt, že tohle funguje. Ale ne vždycky.

Potom je dobré mít připravené další varianty. Domluvte si třeba trénink s kamarádem či kamarádkou. „Když už jsem ho zlanařil a ukecal, tak musím“. To může fungovat. Ale vynechejte veškerou e-mailovou či esemeskovou komunikaci před výběhem, nabízí totiž milion a jednu příležitost, jak a proč poslat dohodu k ledu.

Další možnost: Najděte si partu běžeckých přátel a choďte běhat s nimi. Předností této varianty je, že na trénink určitě někdo přijde, takže víte, že „za blbce“ nebudete v dešti jen vy. Na druhou stranu s sebou tato metoda nese riziko nezodpovědnosti: víte, že když sami nepřijdete, nic moc se nestane, protože přijdou ostatní. 

To je ovšem bez garance. Snadno se samozřejmě může stát, že se na trénink dostaví jen jeden, většinou ten, kdo celou skupinu ke společnému běhání přemluvil. Párkrát se mi to stalo. Ale když už jste jako svolavatel na sraz přiběhli, svou rundu si dáte, byť nikdo jiný nedorazil. A o to přece šlo.

Asi nejspolehlivější řešení proto je stát se vedoucím běžeckého kroužku, běžecké skupiny, člověkem, který „určuje“, kam se půjde běhat, kdy se bude běhat a co se bude běhat. Pak máte jistotu, že vás žádné počasí nedostane, protože „když už jsem zblbnul ke společnému běhání tolik lidí, nemůžu zůstat doma“. 

Kromě pozitivní motivace můžete sáhnout i k trestům: když nepůjdete běhat, budete muset udělat něco, co přímo nesnášíte, uklidit doma, vyřídit něco, do čeho se vám vysloveně nechce… dosaďte si cokoliv, o čem víte, že vás zaručeně vyžene.

Běháte-li ve skupině, je dobré stanovit si trestní sazebník, který bude absence penalizovat. Může udělovat i finanční postih tomu, kdo přiběhne na společný sraz později. Když jsem běhal na Bohemce, vedli jsme „Pivní listinu“. Za nepřítomnost na tréninku bez udání vážného důvodu se do ní tehdy platil metr piv. Při dnešních cenách by to byl hodně tvrdý argument pro účast. Za každých započatých pět minut pozdního příchodu se platilo jedno pivo. Jednou za čas se pak vše společně propilo, tohle poslední se vám určitě líbilo.