Tempař na trailu

Odchován atletickou dráhou a silnicí, nasadím v daném okamžiku ideální tempo a běžím. Každý krok splývá s nádechem a výdechem, vše doplňuje práce rukou. Člověk, který to pozoruje zpovzdálí, vidí dokonalý pohyb vznášejícího se tvora.

V terénu má tempař problém, délku kroku ovlivňuje povrch, který je chvilku rovný, chvilku stoupá, chvíli klesá. Do cesty se pletou kořeny, kameny, výmoly. Rázem je z plavně se vznášejícího tvora neohrabané stvoření, které vypadá, jako by neumělo ani chodit, natož pak běhat.

Přesto běh v terénu miluju, vyhledávám a mám jej radši než silnici.

Nejspíš proto, že běh v terénu člověka nutí na každém kroku být ve střehu, což rozvíjí mysl.

Na Tour de Tirol si běžec při prvním závodě užije, i když je to nahoru a dolů, možnost držet tempo.

Kaiser maraton z člověka vysaje, zejména při posledních 6 kilometrech, kdy stoupá téměř vzhůru k nebi, všechnu energii.

Pölven trail už je jen taková 23 kilometrová třešnička na dortu, kdy stoupáte, klesáte, přeskakujete kameny, brody, při sestupu hledáte místo, kde zapíchnout hůlky, abyste se o ně mohli opřít, abyste si nenabili hubu. 

Poslední čtyři kilometry už jste zase tempařem, který se raduje z každého kroku, s nímž ladí i váš dech.

Takže v cíli jste šťastný jak malý capart, i když necítíte nohy, respektive cítíte každý krok.

Nakonec pár čísel

V roce 2010 se běželo dohromady 73 km - 10 km + maraton + 21 km, s celkovým převýšení 2200 metrů.

Letos se běželo 75 km - 10 km + maraton + 23 km, s celkovým převýšením 3942 metrů.

Na ale se nehraje, ale…

Na Tour de Tirol jsem se připravoval 9 měsíců, v podstatě bez vážnějších překážek.  Ty přišly, respektive ta přišla, až dva týdny před závodem, kdy viróza poletujíce všude kolem na mně přistála. Běchovice, které měly být poslední zkouškou, jsem musel odpískat. Týden jsem pak smrkal a kašlal. 

To ostatně ještě i na startu v pátek. Po vyběhnutí se mi špatně dýchalo, a tak jsem zvolil tempo, které se dalo udýchat. I v sobotu a v neděli to nebylo s dechem nijak zvlášť skvělé, ale ve zvoleném tempu to šlo, v kopcích doslova. 

Prostě ambice ohledně časů byly vyšší, ale jak je známo: nikdy nejde udýchat tempo, tempo je třeba zvolit takové, aby ho člověk udýchal :).

Ale i přes tento handycap jsem každý den stál na bedně, a nakonec celý Tour de Tirol ve své kategorii vyhrál.