To je teda situace

Běh je nejúžasnější, nejkrásnější, nejvíc sexy sport na světě.

Jistě existuje pár drobností, které se postarají o to, abyste si ho vždy stoprocentně neužili. Ale o čem může člověk v životě říci, že je bez poskvrnky? Existují situace, kdy si říkáme: Lépe bych udělal, kdybych tu nebyl, kdybych dneska vůbec nešel běhat, v našem mini seriálku se podíváme na čtrnáct z nich a současně si řekneme, jak se v nich zachovat, abychom z nich vyšli co nejlíp a příště se už do nich nedostali.

Běžíte, začínáte si běh neskutečně užívat, denní starosti jako by nikdy nebyly, dostáváte se na vlnu a vtom vám najednou na semaforu zasvítí červená, shrne se ponožka, z oblohy se začne snášet déšť, potkáte známého, kterého jste dlouho neviděli…

Pohoda je rázem pryč, jste zpět v realitě – čert aby to spral!

Běháte, abyste si vyčistili hlavu, zklidnili se, uvolnili se a domů přiběhli nabití energii, připravení znovu se „poprat“ s celým světem a teď vás nějaká taková prkotina „vyhodí ze sedla“. Jsou to opravdu prkotiny, s nimiž, když se na ně připravíme, je snadné se vyrovnat a nenechat je zkazit váš běh a bonusy, které vám přináší.

Smrádek nemusí vždy znamenat teploučko

Běžíte, jste krásně rozdýchaní a najednou pecka jak z praku, váš nos zachytí smrad z cigarety, výfuku projíždějícího auta, dámy, která na sebe nalila snad litry parfému té nejhorší značky…

Jste zpět, vaše vnitřnosti naznačují cosi, jako že chtějí ven. Vše, co jste až dosud zažívali, je nenávratně pryč, jakoby mimoděk z vás vyklouzne do p…, nebo f…

Jak se tomuto „zážitku“ vyhnout? Pokud jsou vaším běžeckým rájem ulice města, tak dým z cigarety můžete zachytit dříve, než jej vdechnete a jeho poskytovatele širokým obloukem oběhnout. Parfémovou lady, tedy její „parfémovou šlehu“, lze předem zachytit hůře, přesto vás zkušenosti naučí, jak takové lady vypadají a můžete je také oběhnout. S automobilem je to už horší. Nejúčinnějším prostředkem proti těmto překvápkům je pokud možno se místům, kde hrozí, vyhnout. Nebo běhat těmito místy v době, kdy ti, co je způsobují, ještě spí, či už spí nebo jsou v baru.

Shrnutá ponožka

Když už jste vlastníkem ponožek, které se rády shrnují, pak nejlepší je vzít je a podarovat jimi strašáka na poli, nebo je prostě vyhodit a koupit si takové, které se neshrnují. Určitě se v tomto případě vyplatí investovat o pár korun více a koupit si funkční běžecké ponožky, které vám nohu perfektně obepnou, neshrnují se, nevytahují se, nedělají žmolky a jsou tedy zárukou, že se nebudete muset co chvíli zastavovat, abyste si ponožky vytáhli, abyste si neodřeli nohy a nedělaly se vám puchýře. Navíc vám od nohy odvedou vlhkost a když si koupíte ponožky z merino vlny, tak vám ani doma nebudou nadávat, když je hned po doběhu nevyperete, že zasmradíte celý byt.

Pokud nemáte ponožky rádi vůbec, tak si pořiďte triatlonové běžecké boty, které jsou vyrobeny tak, abyste do nich ponožky nepotřebovali a nohy si neodřeli.

Když to vůbec nejde

Každý běžec to zná. Jsou dny, kdy to prostě vůbec nejde. Můžete se pokoušet o všemožné fígle a stejně máte nohy jak z olova hned jak uděláte prvních pár kroků, někdy ještě před tím, než vyběhnete.

Tep si lítá na hodnotách, které by vystrašily i sprintéry a to jste si teprve zavázali tkaničky. Tak co teď?

Neznamená to, že byste to měli úplně zabalit, ale rozhodně byste se to neměli chtít pokoušet zlomit. Máte na tento den naplánovaný intervalový trénink? Dejte si jen regenerační běh. Máte před sebou dlouhý vytrvalostní běh? Zkraťte ho.

To nebude rozhodně známka vaší slabosti, ale naopak to bude známka vaší vyspělosti. Nerespektování signálů svého těla, pokusy své tělo přetlačit vás nepřivedou na vrchol – ke splnění vašeho výkonnostního cíle, ale právě naopak do nejspodnějších pater, k výsledkům, o nichž jste si mysleli, že už snad nemůžete nikdy zaběhnout, výsledkům, které přísluší začátečníkům a ne někomu, kdo už běhá spoustu let, nebo aspoň měsíců.

Něco jiného však je, když se o vás pokouší LENOST, v tom případě jí ukažte, kdo je tady pánem, rychle na sebe naházejte běžecké oblečení, obujte se a vyběhněte!

Náhlý déšť

Když jste vybíhali, bylo krásné běžecké počasí, najednou se z ničeho nic přižene slejvák. V botách vám při každém kroku čvachtá, oblečení máte na sobě přilepené a studí. Pokud nejste někde, kde se můžete schovat a přečkat ten nejhorší nápor deště, nezbude vám nic jiného, než to vzít sportovně. Klidně si při tom i zakřičte ve smyslu: „Nejsem z cukru, mě nedostaneš…“.

Dá-li se zbývající část vaší naplánované trasy zvládnout do půl hodiny, tak běžte dál. Jinak zvolte variantu, která vám umožní se dostat domů co nejdříve. Nesnažte se však v žádném případě dělat haura s tím, že pračlověk se s tím musel taky vyrovnat, zrovna tak Sparťané.

Uvědomte si, že prapředek nebyl zhýčkaný klimatizací a sparťanský bojovník byl povznesen nad všechny zdravotní problémy. Pro vás a pro váš trénink bude lepší myslet na to, že je lepší nedokončit jeden trénink než se případně vyřadit z tréninku na několik dní.

Tohle platí zejména pro dny, kdy je chladno. Pokud vás déšť přepadne v létě, bude to nejspíš příjemná změna, která se obejde bez zdravotních následků, ale i tehdy je dobré se po doběhu co nejdříve převléknout do suchého a je-li to možné, tak si před tím dát sprchu a pokožku si promasírovat osuškou.

Když se chystáte na dlouhý běh, u kterého víte, že se hned tak domů nedostanete, je dobré využít místa v camelbacku nebo větší ledvince a vzít s sebou nepromokavou bundu a suché ponožky. Bundy proti dešti se dnes už vyrábějí tak slaboučké, že se dají často sbalit do malého váčku, který se vejde skoro všude, tak toho využijte!

Když musíš, tak musíš

Není na světě běžec ten, který by to někdy nezažil. Pocit nucení (ať na malou, či na velkou) se většinou dostaví ve chvíli, kdy se vám to hodí nejméně.

Co s tím? Prostě odložit a běžet dál.

Potká-li vás to ve městě, je dobré pro tu příležitost mít připraveno v kapse pár drobných, kdyby bylo potřeba za odložení zaplatit personálu kavárny, restaurace či jiného podobného zařízení, který by byl neoblomný a děl: „Bez peněz na OO nelez“ a neoblomily jej ani vaše vyboulené oči.

Stane-li se vám to někde v parku či v přírodě, tak hupky šupky do nejbližší TOIky, či za nejbližší stromek nebo keřík. Dobré je mít pro tuto příležitost v kapsičce či ledvince papírové kapesníčky, prostě být „vždy připraven!“

Horší je to, když vás to natrefí při závodech. Na velkých závodech, byť jsou na to pořadatelé připraveni, je před startem nejdůležitějším místem prostor, kde je několik desítek TOITOI, které jsou pak i různě rozmístěny po trase. No jo, ale jak to donést až tam, či co když je fronta příliš dlouhá a vy už to pak nestihnete?

Pak jsou tu různé uličky, parčíky, stromy… No ale nejlepší je už dopředu se připravit tím, že sice je třeba se před během či před závodem zavodnit, ale ne se nalít jak pumpa.

Před tréninkem či závodem vypijte cca v hodině před ním (podle povětrnostních podmínek) 0.3 – 0.5 l nápoje. Toto množství však pijte po malých dávkách a postupně nejlépe tak po 0,1 l po 10 minutách, aby se tekutiny v těle stačily vstřebat a nechtěly vás hned opustit.

Postupné vstřebání pomůže velmi i těm, kteří mají problém s tím, že po pár kilometrech musí na velkou, to je většinou způsobeno tím, že velké množství tekutiny, kterou vypili v krátkém časovém úseku, se nevstřebalo a nyní jim skáče v žaludku či střevech. Ve vašem zažívacím ústrojí pak působí toto množství vody stejně jako účinek zvonu, jímž se snažíte uvolnit ucpaný odpad umyvadla či vany.