Třetí poběhání s Forrestem Gumpem

Máma vždycky říkala, že zázraky se dějí každý den“.

• Někdo tomu nevěří, přesto je to tak!“ Stejně tak mnozí považují běh za peklo. Velmi často to souvisí se zkušeností získanou ještě ve škole, kdy se běhalo jen pro čárku a znamenalo to být upálen zaživa, protože po doběhu vás pálily plíce, nohy, ruce, prostě celý člověk. Opakovat tuhle zkušenost se nikomu znovu moc nechce. Přitom však stačí velmi málo, jen to prostě zkusit jinak, třeba jako Lucka, která o tom napsala: „Natrefila jsem na Běžeckou školu úplně náhodou. K běhání jsem neměla žádný citový vztah (minimálně ne pozitivní) a začít běhat jsem vůbec neplánovala, ale po prvních přečtených článcích jsem musela číst dál a dál, až jsem nabyla dojmu, že to rozhodně musím zkusit. Sice se mi tu a tam do hlavy vetřela vzpomínka na protrpěné školní patnáctistovky a podobně, ale po tom, co jsem si tu přečetla, jsem nabyla přesvědčení, že když na to teď půjdu jinak, tak to půjde.“
• „Našel´s už Ježíše, Forreste?“ „Já nevěděl, že ho mám hledat, pane …“ K tomu není pro někoho možná třeba moc dodávat a přesto bych něco měl. Jednou jeden kněz při kázání řekl: „Lidé dobří a ctnostní, kteří věří v Boha, přijdou do nebe“. Na kázání byl přítomen anglický myslitel Edmund Burke, který v Boha nevěřil a ten knězi po kázání položil otázku: „A co ti, kteří jsou dobří a ctnostní, ale v Boha nevěří? Kam se dostanou oni? Dostanou se do nebe? Jestliže odpovíte, že ano, pak není potřeba věřit v Boha. Pak je víra, celá ta hypotéza, zbytečná. Jestliže se do nebe dostane člověk už tím, že je dobrý a ctnostný, k čemu potom víra? A pokud mi řeknete, že lidé dobří a ctnostní, kteří nevěří v Boha, přijdou do pekla, k čemu potom být dobrý a ctnostný? Stačí věřit v Boha“. „Našel´s už Ježíše, Forreste?“ „Já nevěděl, že ho mám hledat, pane …“
• „Všichni občas děláme věci, které tak úplně nedávají smysl.“ Kazatel, který dostal tu zapeklitou otázku: „A co ti, kteří jsou dobří a ctnostní, ale v Boha nevěří? Kam se dostanou oni?“ nad ní hloubal celý týden a odpověď stále v nedohlednu. Nakonec měl sen, v němž přijel do nebe, tam bylo všechno polorozpadlé, žádné štěstí, spíše nuda, nic vzrušujícího – ticho, to samozřejmě ano, ale mrtvé. Odjel na exkurzi do pekla a tam – světe zboř se – bylo všechno tak krásné! Stromy, zeleň, květiny – ty úsměvy země, ptáci zpívající ve větvích, všichni vespolek šťastní. Šel do města a zeptal se lidí, jestli je zde Sokrates, o němž věděl, že byl ctnostný a dobrý, jen v Boha nevěřil. Odvětili mu: „Pracuje támhle na poli,“ a ukázali cestu. Kněz došel k Sokratovi a zeptal se jej: „Ty, dobrý a ctnostný, jen jsi v Boha nevěřil, zde v pekle?“ Sokrates odvětil: „O žádném pekle nic nevím, ale od doby, co tu jsme, proměnili jsme toto místo v ráj.“ Kazatel pak odpověděl na před týdnem mu položenou otázku: „Nevím, jak je to doopravdy, ale měl jsem sen, ve kterém jsem pochopil, že lidé dobří a ctnostní, kamkoliv přijdou, promění toto místo v ráj. A lidé, kteří nejsou dobří a ctnostní, přestože věří v Boha, promění každé místo v peklo.“ K tomu se dá připojit ještě Forrestovo: „Cože? Na sajrajt se musí se smetákem. To říká moje máma!“ 
• Když Forrest vypráví o válce ve Vietnamu: „Z přírody jsem toho tady viděl hodně. Chodili jsme na dlouhatánské výlety … Jednoho dne začalo pršet a pršelo čtyři měsíce.“ No vidíte a my tu máme pár týdnů horko a už se nám roztékají silnice :), ještě štěstí, že lesní půda, byť trošku práší, neteče, a tak se nám vyplatí návrat k přírodě. Ale z Forresta si pamatuju, že ve chvíli, kdy přestalo konečně pršet, začaly odevšad létat kulky a pak běhal a běhal a běhal, aby zachránil nejdřív holou kůži, pak všechny spolubojovníky a nakonec ho něco kouslo :), což se pak ukázalo jako zranění za milión a když to zranění chtěl vidět pan prezident, tak mu ukázal před celým národem holý zadek :). Jo, byl to prostě kanón :)!
• O vložení peněz do Applu: „Přiměl mě, abych investoval do jakési firmy přes ovoce. No a potom mi zatelefonoval a řekl, že s penězi už máme vystaráno. Já mu řekl: To je dobře, o starost míň.“ No vidíte to a pak že ovoce není zdravé, když pro nic jiného, tak vám pomůže s vyřešením starostí o bytí a nebytí 🙂
• Když pobíhal po celé Americe sem a tam, dostával otázky: „Pane, proč běháte? Za co běháte? Běháte za světový mír? Běháte za ženská práva? Podporujete bezdomovce, běháte za zvířata?“ A co na to Forrest? „Chtělo se mi běhat, zkrátka se mi chtělo.“ Odpověď jednoduchá a trefná, přesně v duchu filosofie Forresta Gumpa. Přesně tak to s běháním je, prostě jde jen o tu chuť si jít zaběhat. Běh nepotřebuje žádné přívlastky, přídomky, přípony, předložky, spojky … Běh je jedno jediné velké citoslovce, běh je jedno velké ÁCH …
• O tom, jak přišel ke jménu Forrest: „Jméno jsem dostal po hrdinovi občanské války, Nathanu Badforfu Forrestovi. Máma říkala, že jsme s ním tak trochu příbuzní, on totiž založil takovej spolek, jménem Ku-Klux Klan.“ Cítíte tu krásnou komičnost? Až nyní, při psaní těchto mott, jsem si uvědomil další rozměr Forrest Gumpovství, a tím je nenásilí. Forrest nikdy s nikým nebojoval, ani ve válce, ani za pingpongovým stolem, ani s přírodou, když lovil krevety, ani s nepřízní osudu, když jej stále jeho milovaná Jenny odmítala … NIKDY NEBOJOVAL, vše přijímal jak je a VŽDYCKY VYHRÁL!. Zatímco ti, po jejichž zakladateli dostal jméno, celou svou existenci bojovali a nakonec PROHRÁLI. PROČ? Je to jednoduché: protože člověk nepřichází na svět, aby se stal Bohem, nemůže, on jím totiž po celý život JE, jen se tu zodpovědnost za sebe, za ostatní, bojí přijmout a tak dělá ramena na všechno/všechny okolo sebe