Velikonoce jsou obdobím, kdy končí půst. Mnohým lidem je to asi úplně jedno, naperou se půst nepůst. Čím člověk víc jí, tím více jíst potřebuje, musí přeci „uživit“ tu masu, co na svém těle vypěstoval.

V týdnu jsem slyšel zajímavou historku na toto téma. Do ordinace přišel pacient vážící 170 kg, když se jej lékařka zeptala, jak jí, odpověděl: „Normálně, stejně jako ostatní“.

Když byl dotázán na bližší údaje, dostalo se lékařce následujícího sdělení: No, k snídani si dám 45 chlebíčků, ke svačině 3 talíře polévky a v tomto duchu pokračoval obědem, odpolední svačinkou, večeří, druhou večeří.

Nevím proč, v tu chvíli jsem si vzpomněl na scénku z Postřižin, na nenažraného pána, který byl pověřen vyuzením uzenin, vyrobených z kance, zastřeleného ve škole před zraky žáků.

Spousta lidí má stejný problém s tím, co jíst. Přitom by úplně stačilo, kdyby se začali více hýbat, chodit, běhat. Chuť člověka, který do svého denního plánu zařadí pohyb, se automaticky změní, člověk začne jíst více těch správných sacharidů, bílkovin, zdravých a plnohodnotných tuků, ovoce a zeleniny.

Tady bych řekl jednu důležitou informaci: „Je důležité více se hýbat než si číst o správné výživě!“ V Zen-budhismu se říká: „Chceš-li trefit v životě důležitý cíl, nemiř do černého, nýbrž vedle!“ A trefíš.

Přeloženo do řeči těch, kteří mají za to, že je „spasí“, když budou „správně jíst“ – ovšem co to je, že?, tak by výše uvedené moudro ze Zen-budhismu mohlo znít: „Nezabývej se výživou – hýbej se a začneš jíst instinktivně správně, tělo si samo řekne, co potřebuje“.