Vítěz hledí dopředu

Běžíš, běžíš, běžíš po své běžecké trase a najednou z ničeho nic se dostaví únava. Objektivně máš za to, že by se ti to stát tak brzo nemělo. Vyběhneš na další trénink a hele, je to tu zase. Vyběhneš potřetí a ono se to dostaví znovu. Začneš nad tím přemýšlet a najednou zjistíš, že to přichází ve stejném místě a začneš uvažovat, co je toho příčinou.

 Tento článek je o tom, jak překonávat právě tyto opakující se bariéry, které mají často příčinu v naší hlavě, ale příčina může být i jinde. Kde, tak na to si většinou musí přijít každý sám. Dost často je ta příčina naprosto banální a přijdeš na ní třeba jen tím, že jednou se vydáš na tuto trasu v obráceném směru.

Jak zbourat zeď běžeckého začátečníka

Začal jsi běhat před pár týdny či měsíci a ještě ti to nejde tak úplně lehce. Na tvém běžeckém okruhu je místo, na němž ti pravidelně dojde dech a pokaždé, když se k tomu místu přiblížíš, musíš přejít do chůze.

Jako by se v tomto místě tvůj mozek zacykloval, zavelí: „PAUZA!“

Co s tím? Mozek má tu „nepříjemnou“ vlastnost, že si hodně pamatuje a zapomíná jen málo. Ve chvíli, kdy se opakovaně blížíš k svému místu, tak se stanou dvě věci:

• v mozku naskočí: „Bacha, dostali jsme se na místo, kde ti to nikdy nešlo,“ a tobě ztuhnou nohy, zkrátí se dech, budeš muset zpomalit, nebo přejít do chůze,
• každým dalším opakováním se tato zkušenost více upevňuje.

Je to podobné, jako když Pavlov učil slintat své psy těsně před tím, než měli dostat nažrat. Takže jak na to, abychom tento vjem vymazali a nahradili jiným – pozitivním?

Při příštím tréninku zpomal nebo přejdi do chůze již daleko před tímto kritickým bodem, aby sis odpočal a pak kritické místo přefrč.

Uděláš to párkrát a pak už budeš probíhat tímto místem bez problémů, aniž bys musel před tím zpomalovat či přecházet do chůze.

Také je možné, že se rozebíháš moc rychle, v tom případě doporučuji vybíhat pomaleji, tak abys to v pohodě udýchal, nebo cca na 65 – 75 % TF max.

Jak zbourat zeď pokročilého běžce

Běháš už nějaký pátek, odběhl jsi už pár závodů, ale přesto se necítíš dostatečně silný na to, abys bez problémů zvládl nějaký zapeklitý úsek, který běžně běháš, dělá ti problém běhání do kopce, délka některých okruhů či intervalový trénink. 

Všechny tyto bariéry jsou vystavěny v tvé hlavě, je to něco podobného jako proslulá „maratonská zeď!“ Nikdo ji v životě neviděl a přitom z ní mají obavy všichni.

Jak se s touto hradbou „navyklých“ schémat vypořádat? 

Pokud by to byla obyčejná zeď, stačilo by si půjčit majzlík a kladivo, a kousek po kousku ji odshora dolů rozebrat. My uděláme prakticky totéž, jen na to půjdeme s trošku jiným nářadím. Naším nářadím bude myšlenka. O pozitivním myšlení jste už nejspíš slyšeli. To funguje pozitivně – myslíme-li a představujeme-li si v mysli pozitivní věci, pozitivní spád událostí.

Stejně ale tak funguje negativně, pokud myslíme na to, že nám prostě něco nejde, a utvrzujeme se v tom, že nám to nikdy nepůjde. Je jedno, zda nám to vsugerovává okolí či si to vsugerováváme na základě opakovaných nepříjemných situací a zkušeností sami. 

Myslíme-li na to, co nás čeká, pozitivně – pozitivní výsledek se dříve či později dostaví, jak rychle záleží na tom, jak silně tomu věříme.

Myslíme-li na to, co nás čeká, co už jsme vícekrát zažili, s tím, že: „A jéje, zase tenhle kopec, to bude zase masakr“, bude to masakr.

Takže co udělá pokročilý běžec, když se chce vypořádat například se závodním či tréninkovým okruhem, který mu už párkrát ztrpčil běh?

Prostě si ho odběhne v hlavě a bude si představovat jednotlivá kritická místa s tím, že je zdolává s lehkostí gazely či ještě lépe s lehkostí Usaina Bolta či Patricka Makau, podle toho, je-li sprinter či vytrvalec.

Dopředu se tak připraví na vše, co ho může na trati očekávat, a dopředu se s tím vypořádá.

Jeho mozek už bude předem na vše připraven a bude reagovat podle toho, jak mu to naprogramuje. Ne opačně, že bude poskakovat, jak si jeho mozek pískne. 

Jak se stát vítězem

Trénujete tvrdě, ve startovním poli se pohybujete na předních pozicích, ale stejně se vám občas stane, že nejste schopni zabojovat, když se dostaví únava, že odpadnete ve fázi, kdy se rozhoduje o všem, kdy se rozhoduje, zda budete vítěz nebo zase až ten druhý, třetí, bramborový.

Představte si, že jste na trati olympijského maratonu, chýlí se jeho závěr, reportéři všech televizních a rozhlasových stanic křičí do svých mikrofonů jediné jméno – vaše jméno. Protrháváte cílovou pásku, oči miliónů lidí vidí jen váš šťastný úsměv a rozpažené ruce, které v tu chvíli objímají celý svět.

Zdá se vám to jako příliš smělý sen? Věřte však, že takto se rodí olympijští vítězové dlouho před tím, než vůbec vyběhnou na trať olympijského závodu. Přesně toto si představovala Gail Deversová po celou dobu své těžké nemoci, přesně toto si představoval Stephen Kiprotich. 

Trénink není jen o trénování svalů, ale i trénování mysli a ducha. Naučte se, aby všechny tyto tři aspekty pracovaly pospolu jako tři bratři, z nichž každý umí něco jiného, kteří když se rozdělí – prohrají, zato když potáhnou za jeden provaz, nikdo je neporazí!