Vstaňte z gauče a objevte zlatou žílu života
Nikdy není pozdě se začít hýbat! To platí úplně pro všechny bez rozdílu a vůbec nezáleží na tom, jak dlouho už to nedělali, nebo zdali to v životě vůbec někdy dělali.
Tu a tam se objeví, ve vztahu k vrcholovým sportovcům, že by měli končit na vrcholu, aby si „nepošpinili“ pověst. To neuznávám. Proč? To by jako nikdo, komu je přes pětadvacet let, neměl právo žít? Kdy člověk správně pozná, že je na vrcholu? Když něco má rád, proč by to nemohl dělat dál? Mít strach, co na to řeknou ostatní? Tohle neuznávám.
To je, jako když se někdo v mládí chodí rád procházet do lesa a najednou ve stáří by si řekl, že už ho při tom hrozně bolej´ nohy, tak radši nikam chodit nepůjde. Vždyť je to blbost“.
Jaromír Jágr k tomu kdysi řekl: „Zastávám názor: Pořád je lepší jít na led i s tím, že jsem o něco málo horší, než ostatní, než sedět v hospodě a dělat chytráka, jak jsem v minulosti býval dobrý“.
Osobně tenhle názor zastávám taky a dodávám, že je zcela lhostejné, na jaké úrovni člověk sport kdy dělal nebo dělá. Vždy je lepší žít aktivně, než mít z úst prachárnu.
Je to už pár let, kdy se psalo o Britovi Fauja Singhovi, který tehdy udivil celý sportovní svět několika běžeckými světovými rekordy.
Jen si to vezměte: v jeden den vytvořil osm světových rekordů ve své věkové kategorii, když například uběhl 100 metrů za 23,14, 1500 metrů za 11 a půl minuty a 5000 metrů za 50 minut. Tři dny na to pak běžel maraton v čase 8 hodin 11 minut a 6 sekund.
Singh přitom nebyl sportovcem od mládí, ale začal běhat až po smrti své manželky, to už mu bylo 81 let! Běhat začal proto, že sedět doma jej zabíjelo! Jak inspirující pro všechny, kteří se doma perou se svými gaučovými démony a vymlouvají se na to, že na jakékoliv hýbání jsou již staří.
Aby to měli se svými argumenty ještě těžší, bude dobré připomenout, že Singh zaběhl svůj nejlepší maraton, když mu bylo 92 let, a to v čase 5 hodin 40 minut.
Je mi jasné, že Jaromír Jágr či Fauja Singh jsou svým způsobem výjimeční v tom, co dělají, v tom, čeho v životě všeho dosáhli, ale jejich životní osudy jsou natolik rozdílné. Zatímco Jágr se hokeji začal věnovat už jako dítě, Singh začal běhat až v jedenaosmdesáti.
Co to dokazuje? Dokazuje to to, že na nic není v životě pozdě, že nikdy není pozdě začít dělat věci, na něž jsme si dříve z různých důvodů netroufli, a také to znamená, že věk není žádným mezníkem, ať už člověk dělá cokoliv.
Pokud bych měl několika slovy na závěr říct, proč jsem vlastně tenhle článek psal, jaké je jeho poselství, tak bych napsal:
ČLOVĚČE, VSTAŇ ZE SVÉHO GAUČE A ZAČNI SI PLNIT SVÉ SNY – OBJEV SVOU ZLATOU ŽIVOTNÍ ŽÍLU.