Vyběhl jsem po schodech i na nejvyšší horu světa
Běhá ultra dlouhé tratě. Je držitelem mnoha cenných medailí a běžeckým rekordmanem. Zakladatelem běžecké školy, poradcem, lektorem a nadšeným propagátorem běhu a zdravého životního stylu. Miloš Škorpil, jedna z nejvýraznějších osobností českého běhu, sportovec podávající mimořádné výkony, libující si v posouvání jejich hranic.
Pro Collallock se ptal Radim Jansa
Miloš je dvojnásobným mistrem České republiky v běhu na 24 hodin, na Mistrovství světa v této disciplíně skončil čtvrtý a na Mistrovství Evropy druhý. Českou republiku několikrát oběhl dokola, z Prahy už běžel do Brna, do Vídně i na Sněžku. Uběhl Spartathlon, 246 kilometrů dlouhý běh z Athén do Sparty, a cestou ještě dělal asistenci tělesně postiženému kolegovi. Nejvíc ho ale baví, když si naplánuje svoji vlastní výzvu, říká jí etapák.
225 KM VE FITKU BYLA JEDNA Z NEJBOLESTIVĚJŠÍCH ZKUŠENOSTÍ. KVŮLI ÚPLNÉ MALIČKOSTI.
Byl to třeba 76 hodinový běh z Hodonína do Aše nebo výstup na Mount Everest v pelhřimovském kostele sv. Bartoloměje. Během necelých 12 hodin jsem vyběhl přes 43 tisíc schodů,usmívá se Miloš nad tou milou vzpomínkou. Zajímavé rekordy má spojené i s veslařským trenažérem, zimu totiž tráví ve fitku.
Veslařský trenažér je vynikající prostředek na trénink, protože pracují nohy, ruce i záda, zkrátka posilujete celého člověka. Jednou jsem si namyslel takový triatlon na strojích. Běh na páse, veslování a jízda na kole, každá disciplína 100 kilometrů. Nejtěžší to ale bylo zorganizovat, protože se fitka bála, že to stroje nevydrží, směje se spokojeně. Akci se nakonec podařilo uspořádat, dokonce za účasti televize a sponzorů.
Byla to jedna z nejbolestivějších zkušeností a kvůli úplně maličkosti. Nezkušeně jsme před běhací pás postavili banner a omezili proudění vzduchu. Teplo z motoru neodcházelo dozadu, ale stoupalo nahoru. Tolik křečí jsem v životě nechytil a hodně jsem se trápil. Nakonec jsem tedy ze zdravotních důvodů dal na každém stroji jen 75 kilometrů.
BĚŽÍM, DOKUD MŮŽU. KVALITNÍ ODPOČINEK PŘICHÁZÍ TEPRVE S VELKOU ÚNAVOU.
Miloš se naučil vyrovnávat s velkou porcí únavy, důležité pro něj je při výkonech správně odpočívat. Velmi rychle zjistil, že nefunguje, když si svůj odpočinek naplánuje.
Běžím, dokud můžu. Až přijde opravdu velká únava, zalehnu, hodinu spím a síly mám obnovené. Jinak bych se jen převaloval a vstal ještě rozlámanější než předtím. Ostatně tělo si vytvoří vlastní zkušenost a pak je na to zvyklé. Člověk vydrží 24 hodin nespat, ostatně spousta lidí dnes také přes noc něco dohání.
Tajemství správného fungování těla není však jen odpočinek, ale i hodnotná strava a zdravý životní styl. Miloš se nad výživou hodně zamýšlí a svoje poznatky předává i frekventantům své běžecké školy.
Říkám jim, jezte, na co máte chuť, ale s mírou, usmívá se Miloš, jezte jen, když máte hlad. Jídlo by mělo být s nějakou vitalitou, potřebujeme dostatečně využít to, co přijímáme. Nejlepší je přijímat to na prázdný žaludek, jinak se jídlo smíchá a potrava odchází nevyužitá.
Problém dneška Miloš vidí ve stresech a sacharidech, kterými je lidé dohání. Návaly přidané energie vyčerpávají organismus více, než cokoliv jiného. O to víc Miloš přemýšlí o vhodných doplňcích stravy, které tělu pomůžou.
Tyto věci fungují, když se člověk hýbe. Nemůžu u toho ležet u televize, musím rozhýbat krev. Lidské tělo je krevní řečiště a když správně funguje, dokáže účinné látky roznést tam, kam je potřeba. Například v případě dehydratace vám krevní řečiště přestane vyživovat vazy a úpony, klouby jsou ztuhlejší, vysvětluje svoji filozofii. Proto když se rozhodl vyzkoušet collalloc, potěšilo ho, že se rozpouští ve vodě.
Collalloc beru už druhý měsíc a musí říct, že nemám problém, což je při mé zátěži výborné. Dokonce jsem zaznamenal pozitivní vliv na levém chodidle, které už 2 roky kvůli nedostatku volna a odpočinku nestíhám vyléčit. Před třemi lety jsem si masivně natrhl pravé stehno, pravou nohu jsem pak intuitivně šetřil a přetížil levou. Po měsíci, co beru collalloc, jsem si uvědomil, že problém už skoro necítím.
Jsme rádi, že collalloc pomáhá takovému muži, navíc k výkonům, které by normálního člověka zničily. Miloš Škorpil se však cítí jako ryba ve vodě, vyhledává další výzvy a o svoje zkušenosti se rád dělí. Z tohoto důvodu založil Běžeckou školu Miloše Škorpila, ve které připravuje běžce pomocí unikátní metody.
BĚŽCE V NAŠÍ ŠKOLE ZPOMALÍM A SROVNÁM MU STYL. BĚH JE PAK AŽ O 20% ENERGETICKY MÉNĚ NÁROČNÝ.
Přicházejí k nám zkušení běžci, kteří už něco uběhli, ale i nováčci, kteří chtějí začít běhat. Těm většinou srovnám styl, zpomalím je a učím jak, by měly všechny systémy v těle spolupracovat. Nejde jen o slabé svaly nebo často podvyživené klouby. Neumíme dýchat, srdce má malou kapacitu, cévní systém není rozprouděn a krevní řečiště je jako to vodní, když se zanáší pískem. Takže nováčci se naučí dýchat a správně tělo zásobovat kyslíkem, vysvětluje Miloš nejčastější počáteční chyby dychtivých sportovců, kteří své úsilí často zbytečně přehánějí. Má však rady i pro pokročilé a ty jsou o to cennější.
Lidem, kteří uběhli půlmaraton nebo maraton a začínají šilhat po delších tratích, trénuji hlavně styl. Většina lidí totiž neběhá, ale skáče. Snaží se běžet rychleji a protáhnout krok co nejvíc před sebe. Při běhu je to ale obráceně, musíte co nejvíc zanožit a to vás katapultuje dopředu. Říká se tomu běžecký luk, kdy těžiště je vepředu a nohy zakopávají, jako byste se kopali do zadku, popisuje Miloš své metody, se kterými slaví nemalé úspěchy a připravuje běžce i na olympiády. Jeho styl běhu je totiž až o 20% energeticky méně náročný, což na maratonu odpovídá osmi kilometrům k dobru.
Individuálně pracuji například s běžcem, který se letos na Mistrovství ČR na 100 km svým výkonem rovnou kvalifikoval do reprezentace. Mám i hromadné lekce, například teď připravuji 45 lidí na maraton. Trénujeme půl roku a zaběhneme ho pod 4 hodiny.
Miloš je ve světě běhu skutečným fenoménem. Velkou výdrž a chuť po dobrodružství má už od mládí, kdy se svým starším bratrem chodili na dlouhé vandry. Později, když už neměl tolik času, jel 50 kilometrů za Prahu autobusem a odtud běžel domů.
Pak jsem to zkusil na závodě. V roce 1991 se tu konal Světový běh míru, kde jsem zkusmo běžel 2 etapy a to mě přimělo se přihlásit na první mistrovství Československa v běhu na 24 hodin, a to pak překvapivě vyhrál. To mě tak nakoplo, že jsem začal běhat dlouhé běhy, 24 a 48 hodin. Po čase mě to ale přestalo bavit, tak jsem začal běhat etapáky, které jsem si vymýšlel sám,” vzpomíná Miloš na své začátky před desetiletími. Dnes už má naběhaných okolo 200 tisíc kilometrů, například okolo planety už běží popáté.
Program má i nadále velmi plný právě se chystá běžet Poutní maraton. Přidat se může letos každý, postačí když vyběhne v sobotu tam co bude. Miloš Škorpil běh miluje celým srdcem a v Česku mu udělal nevídanou propagaci. Vše začalo seriálem Lidových novin Jak uběhnout maraton za 100 dní, který připravoval s Milošem Čermákem, ze kterého se stal český fenomén a nastartoval boom běhu v Česku i na Slovensku. Seriál byl vydán i knižně a stále je na knižních pultech.