Když jsem prvně otevřel tuhle knížku Aleše Dvořáka z nakladatelství Grada, bliklo mi v hlavě: “z hlubin vědy na vzduch”. Když jsem se pak do ní začetl, pochopil jsem proč.

Aleš je běžec, ale hlavně je to vědátor, který chce pochopit a pak nám lidsky předat, jak se to v lidském těle a v naší hlavě mele, když se snažíme my laici pochopit pojmy, o nichž se už učíme ve škole v hodinách biologie, ale stejně jsou pro nás (spíše více než méně) záhadou.

Vrátím se k prvotní myšlence: z hlubin vědy na vzduch. Osobně tvrdím, že běh stojí (běh stojí je docela slušný protimluv) na třech základních kamenech: technice, metodice a dýchání, ale když se nad tím víc zamyslíte, tak je to všechno o tom, dostat do těla dostatek kyslíku. A pak se naučit s tím kyslíkem hospodařit – a k tomu nám slouží takový malý potvůrky v buňce – mitochondrie. O tom, v jaké jsou kondici, pak vypovídá třeba naše VO2 max. 

No a pak je tu jídlo a není od zajímavosti, že řada lidí běhá, aby se mohla dobře najíst. Ale naše tělo má o tom dobře (rozuměj správně) většinou jiné představy než naše chuťové buňky. Takže Aleš v knize píše ve svém příběhu o tom prvním, a pak vysvětluje na základě citovaných studií to správné.

No, a ještě bych zdůraznil jednu oblast, o níž je v knize řeč, a tou je regenerace, neboli odpočinek. A v životě člověka se to má často tak, že buď odpočívá furt anebo vůbec. Oboje se pak dosti často podepisuje na zdraví daného člověka. Takže v této oblasti, ostatně jako ve všech, je dobré držet se zlaté střední cesty, a na tu se vás v knize Aleš snaží navést.

Poselstvím knihy by tak za mě mohlo být: běhejte, choďte, lezte po horách, plavte, jezděte na kole, na lyžích, bavte se pohybem, odpočívejte, jezte a pijte, prostě žijte a budete zdraví, veselí a fit, dokud budete žít.