Zenový (plně vědomý) běh – běh směřující do nitra sebe sama, při němž si uvědomujeme jen pohyb – dech – plynutí v prostoru a čase. Běh, při němž není důležité tempo, uběhnutá vzdálenost, čas. 

Běh, při němž nejsme odpojeni od světa, od reality, od života kolem nás, naopak plně veškerý život odehrávající se kolem nás vnímáme.

Jen to, co se kolem nás děje, vnímáme jako film, jako sen, jako děj, který se odehrává tam někde venku. 

Vznášíme se nad světem, nad Zemí, jako neviditelní ptáci, jako myšlenky rodící se v hlavách lidí celého světa, křižují jak blesky vesmírem. 

Proplétáme se nezúčastněně tím mumrajem a jsme zcela svobodní, prázdní veškerých úvah a myšlenek. Dokud jsme tento stav schopni udržet, žádná z myšlenek, které kolem nás sviští, nás není schopna zasáhnout. To je stav bytí – nebytí, o němž se píše v moudrých knihách východu, který mnozí na západě touží alespoň na chvíli zažít.

Prostě běžet – jít, dýchat, být a vědomě snít, to je vše oč běží.

Snadné že, ale jak těžké zároveň.

Ostatně jako sám život.

Stejně snadné je naučit se správně stylově běhat. Stačí si uvědomit, že při běhu se vlastně houpeme, proto podrážky běžeckých bot, jsou v přední části zaoblené, abychom se po tom zaoblení mohli zhoupnout a tím posunout dopředu. Prostě jako když jdeme odvalujeme se z paty na špičku jedné nohy, druhé nohy, a tak stále dokola, zcela mechanicky, aniž bychom složitě přemýšleli nad každým krokem, který bude následovat.

Vypadá to pak takto

Naučíte se to takto

Pokud vám jde z toho hlava kolem a kolem, tak vám to ukáží a vysvětlím na osobním minikurzu přirozeného běhu.