Život běží vlastními cestami, bez ohledu na naše přání

Život je hra, v níž vyhrává ten, kdo žije pro samu radost žití.

Radovat se ze života je tak snadné. Snadné do té doby, než si soused koupí nové auto, postaví nový dům, nabrnkne novou přítelkyni, než se život pro radost změní v soutěž.

Soutěž, soutěživost přitom není špatná, ostatně bez ní by se život na zemi nevyvíjel, jen se nesmí stát smyslem vašeho života, protože když jí to dovolíte, na samém jeho konci zjistíte, že to, co jste pokládali za vítězství, byly vlastně vaše životní prohry.

Při pohledu na hrající, smějící se děti, které ještě neví o světě zhola nic, si uvědomíte, že: „Sakra, proč jsem nezůstal v duši dítětem, vždyť jako dítě jsem pohrdal vším tím, oč jsem pak usiloval!“

Kdybychom se měli zabývat všemi možnými důsledky svých rozhodnutí, předjímat všechna pro a proti, koho tím potěšíme či naopak, kdo nám je nikdy neodpustí, tak by bylo lepší se vůbec nenarodit, neboť dnem narození roztáčíme spirálu nekonečných příčin a následků svých činů, z nichž často nejsme vůbec moudří.