Životu na vzdory
Nezáleží na tom, jaké karty od života dostanete, důležitější je, co s nimi dokážete zahrát.
Když jsem se narodil, tak nejspíš už byly všechny trumfy rozdány, bohužel těm, co se narodili přede mnou. Na mě zbyly jen plívy. Když se vám tohle stane, tak máte dvě možnosti, buď to zabalit, nebo zvolit hru, kde se dá hrát i s plívami, a když máte kliku, tak posbírat soupeřům i trumfy.
Jednou z takových her je Zelená louka.
Začal jsem tedy hrát Zelenou louku a pomalu a jistě začal sbírat trumfy. Pravda, šel jsem na to po svém. Třeba v šesti letech jsem vylezl na malý skokanský můstek a sjel ho. To, že jsem se dole rozplácl jak žába, asi nebude pro nikoho překvapením, zvlášť když jsem na nohou měl normální zimní boty a lyžařské vázání byla taková ta bačkora, co jste do ní botami zapluli a boty pak přepásali koženým řemínkem.
První nezdar mě neodradil. Vydrápal jsem se na můstek znovu a opakoval to až do chvíle, než se mi dole podařilo přistát alespoň na všechny čtyři.
Podobné to bylo ten samý rok v létě.
Maminka nás vzala se sestrou do Bojnic, do ZOO a na koupálko, na němž byla desetimetrová skokanská věž.
V nestřeženém okamžiku jsem vylezl nahoru na věž a skočil, teprve pod vodou mi došlo, že neumím plavat. Jakmile jsem se však dostal nad hladinu, začal jsem instinktivně hrabat čubičku a dohrabal se ke břehu. No mamku chvilku omývali, ale já byl na sebe patřičně hrdý.
No a tahle nějak mě to provází mým celým životem.
Mí andělé strážní se asi občas nadřou, ale zatím to dávají skvěle.
Každopádně to mám v životě srovnané od dětství tak, že nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem, že je lepší ho dát slízat kočce a nalít si další hrnek.
Trumfy, které jsem si vybojoval
V atletice
800 m 2:01
1500 m 4:05
3000 m 8:51
5000 m 15:36
10000 m 32:51
maraton 2:33:18
100 km 8:12
24 hodin 230 km
48hodin 314 km
Dál
- 3x oběhnout Českou republiku (2000, 2006 a 2010)
- zaběhnout si z Prahy do Vídně za tři dny (2000)
- přeběhnout Českou republiku napříč z Hodonína do Aše za 76 hodin (2002)
- doběhnout si na Sněžku z Prahy za 22 hodin a 40 min (2003)
- přeběhnout z Pece pod Čerchovem do Pece pod Sněžkou – přes Sněžku za 4 dny (2007)
- proběhnout se z Drážďan do Prahy (2008)
- stát se dvojnásobným mistrem České republiky v běhu na 24 hodin (1991, 1999)
- obsadit 4. místo na Mistrovství světa v běhu na 24 hodin – 1992 Basilej
- být členem stříbrného družstva z ME v běhu na 24 hodin – 1993 Basileji
- absolvovat Spartathlon (246 km z Atén do Sparty) za 32 hod 48 min (limit je 36 hodin), doběhlo pouze 89 z 240 startujících závodníků (2002)
- ujet 100 km na veslařském trenažéru typ Concept 2 za 8:49:40 (7.6.2002)
- ujet za 12 hodin na veslařském trenažéru typ Concept 2 – 125,728 km (13.6.2003)
- ujet maraton na veslařském trenažéru typ Concept 2 za 3:12:47 (20.9.2003)
- absolvovat 3 x 75 km na trenažérech, tedy celkem 225 km za 22 hod 25 minut 44 vteřin (běžecký pás – 9 hod 6 min 7 s; veslařský trenažér Concept 2 – 8 hod 20 min 33 s; rotoped – 4 hod 44 min 41 s. (18. – 19.11.2004)
- vyběhnout a seběhnout za 12 hodin po schodech pelhřimovské věže sv. Bartoloměje – 237x nahoru a dolů po 148 schodech. Celkem 35076 schodů a výškové převýšení 7110 m. (6. – 7.6.2006)
- vystoupat po schodech pelhřimovského kostela sv. Bartoloměje až do výšky 8850 m, tedy o 2 metry výše, než se skví vrchol nejvyšší hory světa Mount Everestu. To se zadařilo 31.5. – 1.6.2012, když jsem na to potřeboval 22.21:34 hodiny, přičemž nahoru vyběhl 295x, což představovalo 43660 schodů nahoru a tu samou porci schodů i dolů.