Jak běžel můj čas s K6
Poprvé jsem se účastnil šestidenní v Konstantinových Lázních v roce 2022, podruhé v roce 2023, potřetí 2025 a počtvrté letos. Proč místo „letos" nepíšu „naposled“? Protože tenhle závod je něco tak výjimečného, že pokud budu moci běhat a chodit, tak se mě ta banda úžasných lidí, co ho pořádají, nezbaví.
Na úvod musím předeslat, že můj cíl, co do výsledku, byl každý rok stejný - pokořit hranici 500 kilometrů. Povedlo se to až letos. I proto jsem se po zdolání této hranice choval jak blázen - šťastný blázen.
Rok 2022 - K6 a Miloš se seznamují
Když jsem cca půl roku před startem závodu zaregistroval jeho pořádání, vůbec jsem se nerozmýšlel, neprobral to ani s Danou a přihlásil se. Šestidenní mě lákala v podstatě celou dobu, kdy jsem se ultra věnoval vážně. Což skončilo okolo roku 2007, kdy jsem se začal naplno věnovat trénování druhých, a na vlastní trénink mi už nezbýval čas.
Přesto, když se ta zpráva objevila, skočil jsem po ní.
Výkon v roce 2022 ovlivnily dvě skutečnosti. První bylo to, že jsme byli s Danou vyhlášeni osobnostmi Sokolova, a vyhlášení vyšlo na pondělí, kdy se už běželo.
Druhou okolností bylo, že jsem naprosto podcenil zajištění místa na spaní, a tak na mě zbyla chatička, která mi sice poskytla úkryt před deštěm, ale v žádném případě ne před zimou a větrem.
Proto jsem odjel na vyhlášení již v neděli a ne až v pondělí, a vrátil se v úterý ráno. Takže na trati jsem byl skoro o dva dny méně. Výsledných 411,766 kilometrů pak bylo nakonec dobrým výsledkem.
Každopádně jsem byl chycen.
Rok 2023 - první rekord, ale 500 nepadla
Druhý start už jsem vzal zodpovědněji a dopředu si zajistil ubytování v hotelu, tedy v teple a suchu. Hotel Jirásek stojí cca 300 metrů od trati, takže jsem si při odskočení na snídani (když už byla v ceně :)), na noc a poledního šlofíka moc nezacházel. Každopádně komfortní zázemí a možnost vyspat se v posteli těch pár metrů navíc dokonale odškodnilo.
Bláznivě jsem si myslel, že když budu mít o skoro 36 hodin víc času na pohyb vpřed, ta 500 padne tak nějak sama.
Hm, nepadla. Mrcha se bránila, co to šlo. Naštěstí “zklamání” z jejího nepokoření nahradilo vytvoření českého rekordu v kategorii 65 - 69 let. Což čítalo 470,910 kilometru.
Následující ročník jsem vynechal, neboť jsem usoudil, že překonávat sám sebe nebudu.
Rok 2025 - cil se blíží, ale stále odolává
Přípravu na rok 2025 jsem zahájil již v listopadu roku 2024. Popsal jsem jí v článku: Sám sobě pokusným králíkem.
Připravoval jsem se velmi odpovědně. Dana, která mě nezažila v době mého cíleného běhání, z toho byla mírně u vytržení, leč výsledkem bylo “jen” posunutí osobního rekordu na metu 480,292 kilometru. Což byl i český rekord ve věkové kategorii 70 - 74 let.
Příčinou krachu:) bylo, že od neděle do čtvrtka jsem nemohl pořádně jíst, a jak všichni víme, tak bez špeku nejsou výkony.
Rok 2026 - je to tam!
Jak probíhala příprava na letošní K6 popíšu podrobně v průběhu týdne, až budu mít výsledky z pozávodního měření na InBody, kam jdu ve středu.
Vloni jsem si každý den zapsal do poznámek v mobilu, kolik jsem měl natočeno kilometrů, když jsem šel v daný den večer spát, a na fotkách na IG pak, kolik jsem měl kilometrů za každých 24 hodin běhu.
Takže jsem věděl již od první noci, že oproti loňsku jsem vepředu. Sice ne o moc, ale pořád to znamenalo naději.
Žaludek letos chroustal všechno co jsem mu nabídl. Kuchyně a další občerstvení bylo jako vždy na 1*****. Ti, co se během jednotlivých dní střídali na občerstvovačce, se nám snažili číst přání na očích, už když nás viděli se blížit.
Zádrhel se objevil až ve středu okolo večeře, kdy se přihnal pořádný chlístavec a než jsem se dostal do zázemí, tak na mně nebyla nit suchá.
Sice nás hned vzápětí příroda odměnila duhou, ale ta nezahřála. Takže hned po večeři, promočený a ztuhlý na kost, jsem spěchal na hotel a pro ten den, byť bylo teprve sedm večer, ukončil.
Normálně jsem byl vždy na trati do 21. hodiny a ve 22 zaléhal.
Abych dohnal čas, tak ve čtvrtek jsem vstal již v jednu ráno. V poledne jsem byl na potřebných 420 kilometrech.
Když jsem šel spát, měl jsem už 450 kilometrů.
V pátek jsem nechtěl nechat nic náhodě a vstal opět v jednu hodinu.
No a výsledek už znáte, tedy, že 500 padla. Nakonec můj osobní a český rekord je od pátku pro kategorii 70 - 74 let 505,188 kilometru. To píšu hlavně pro ty, co se budou jednou snažit rekord posunout.
Co říct na závěr? Každá účast na K6 byla pro mě posunutím se dál, byť jsem byl každý rok starší: 411 - 470 - 480 - 505. Takže potvrdila, že i když něco děláte šedesát let, pořád máte šanci se v tom zlepšovat!
Na úplný závěr musím poděkovat Daně, že mě celých těch pět let podporovala .
Musím však poděkovat a do nebes vychválit všechny, kdo za K6 stojí, jste fakt jedinečná parta a je věčná škoda, že čeští ultra, pro něž jste to začali hlavně dělat, aby nemuseli za těmito závody vyrážet do světa, na K6 hledí skrz prsty.
Já vím, mají obavy z trati, že okruh je dlouhý, v podstatě pořád nahoru a dolů a oni mají strach, že tam nic nezaběhnou. Jak však dokázal Milan Šumný, coby vítěz MČR na 24 km, když zaběhl něco přes 242 km, jsou jejich obavy naprosto liché.