K úspěchu vede mnoho cest, my jsme si s Milanem Šumným vybrali cestu souznění
Pokud byste chtěli vědět o jakém souznění mluvím, tak vězte, že o souznění atleta a trenéra, ale též o souznění atleta s jeho tělem.
Ideální tréninkovou metodou je dialog. Dialog mezi trenérem – jeho zkušenostmi, jeho poznatky, a atletem – jeho tělem, jeho myslí.
Trénink by neměl být postaven na principu jedné pravdy, ať už jde o pravdu trenéra či atleta. Při uplatňování principu jedné pravdy nelze nikdy dosáhnout dialogu, tím méně shody, která je pak základem důvěry.
Bez vzájemné důvěry lze jen stěží dosáhnout dobrých výsledků.
V životě jsem pracoval s mnoha atlety a atletkami, mé metody jsou dle mnohých měkké. Přesto pomohly Ivaně Sekyrové ke splnění olympijského limitu na maraton, a to za pouhé čtyři měsíce. Jiřímu Krejčímu k mistrovskému titulu v běhu na 100 km a k vítězství v Evropském poháru dálkových běhů (jediný český vítěz), to se povedlo za dva roky spolupráce. Milanovi Šumnému po čtyřech letech spolupráce zaběhnout Spartathlon, skončit na 5. místě v nejlepším českém výkonu atleta, který běžel tuto trať poprvé, a po 7 letech být na Spartathlonu 3. (v čase pod 24 hodin 246 km) a stát se v celé 39. leté historii jedním z mála běžců, kteří tuto trať zdolali pod 24 hodin.
Těch zdánlivě bezejmenných, pro mne však stejně významných, jako výše tři uvedení, již bylo několik set.
Za všemi těmito úspěchy mými, ale především těch, kterým jsem pomáhal a pomáhám, je dialog a navázání důvěry, důvěry.
Nic víc, nic míň.
Jo a také to, že “Běhej pomalu!” je nejrychlejší cesta k úspěchu jak v běhu, tak životě.
Ostatně to velmi dobře souzní s tím, že běh je samý paradox, přičemž těmi největšími jsou: zkrať krok a zakopávej.
Pokud vás běh oslovil, nechcete dělat chyby, které prodlouží vaši cestu k vysněnému cíli, tak pro jednotlivce nabízíme individuální běžecké tréninky, individuální tréninkové plány, poradíme i s výživou.
Pro skupiny či firmy pořádáme workshopy šité na míru potřebám manažerů a zaměstnanců.
Ahoj!
Vdaka za dalsi supe prispevok.
Milos, zacala som behat po dlhej pauze. Pekne pomaly, zakopavam. Aj ked nie som dusna ( nemam problem s dychanim pri tom pomalickom behu), moj tep doslova vyleti hore po 2. km. Dnes mi Polar alarmoval, ze bezim pri 164 tepov /min a musela som si to fakt premerat manualne, lebo som mala dojem, ze Polar mi klame. Ale neklamal. Po niekolkych hlbokych nadychoch to zasa dam lahucko dolu, len ma trosku trapi, preco ten tep takto vystreluje. Je to kvoli mojej slabsej kondicke po dhsej pauze? Ako s tymto „javom“ narabat?