Běžecké styly

Jak běhat? Jde o věčné téma a předmět diskuzí i hádek. Způsobů je mnoho, názorů ještě víc. Z určitého úhlu pohledu má každý originální styl. Zkuste se poznat a odhalit své rezervy s pomocí Miloše Škorpila, ultramaratonce a zakladatele Běžecké školy.

František Prachař

Co jsme zapomněli

 „O tom, že běh je dovednost, většina lidí nepřemýšlí. Vyběhnou, jak se to „naučili“, a jak to odkoukali od těch, které mají

na očích. Vůbec je nenapadne, že by něco mohlo být špatně. Je to zvláštní. Když se rozhodnou pro tenis či golf, tak dřív, než začnou, najdou si trenéra, který pomůže nejen s nákupem vybavení, ale i s tím, jak hrát, aby si neublížili nebo nebyli pro smích.

Výsledkem pak je, že při procházkách nebo na běžeckých závodech potkáte lidi, kteří předvádí všechno možné, jen ne běh. Když se dítě postaví poprvé na nohy, běží. Je to pro něj stejně přirozené jako dýchání. Přesto dnes více než 80 procent lidí neumí dýchat (dýchá mělce). Stejné je to s během. Jako dítě běháme přirozeně, ale s věkem tuto dovednost, protože ji neprovádíme, zapomínáme.

Běh a dýchání jsou propojené jako siamská dvojčata. Kdo neumí dýchat, většinou neumí ani správně běhat. Stačí si vzpomenout, jak sebou člověk škube, když doběhne tramvaj, autobus nebo vlak. Začne se dusit, lapat po dechu a různě sebou škubat. Jaké styly z toho mohou vzniknout?“

Běžec

 „Rozdíl mezi běžcem a popsanými druhy je v tom, že běžcova noha neustále dohání tělo. Můžete se vrátit na začátek, kdy jste byli ještě dětmi. Když začnete chodit, máte strach, abyste neupadli na pusu. Z toho důvodu vytrčíte ruce před sebe, abyste se jimi mohli okamžitě zachytit, jakmile doběhnete k nejbližšímu kusu nábytku. I dnes můžete tento trik využít při nácviku přirozeného běžeckého stylu. Stoupněte si, zpevněte střed těla, abyste se při rozeběhnutí nezlomili v pase a také si do toho „nesedli“. Zvedněte ruce, natáhněte a táhněte je před sebe, dokud vás pohyb nedonutí se rozeběhnout. Ve chvíli, kdy se to stane, buďte stále vzpřímení. To vás donutí jít do mírného náklonu (nikoliv předklonu!) a paty vám začnou samovolně vystřelovat vzhůru. Sláva, běžíte!“

Přirozený běh, splněný sen člověka létat

Styly běhu, které lze nejčastěji vidět

Skokan

Skokan je nejrozšířenějším běžeckým druhem. Narazíte na něj stejně často, jako na migrující malé žabky v okolí vodních ploch. Čím usilovněji „běží“, tím více skáče. Tito lidé mají velký problém udržet tepovou frekvenci v optimální míře (na přiměřených hodnotách). Jak by taky ne. O to větší obdiv zaslouží, když pak dokážou odskákat deset kilometrů, půlmaraton, maraton a mnozí i ultramaraton. Skokana poznáte podle toho, že jeho tělo je neustále, nebo po většinu času, kdy běží, za nohou. Když si zanalyzujete, co se děje po každém skoku, zjistíte, že přijde dopad (krátké zastavení), načež následuje odraz – noha vystřelí před tělo, dopad (krátké zastavení, při němž tělo přepadává přes nohu) – odraz… Pro tělo je to velmi náročné.

Nosič rukou

Nosiče rukou poznáte rovněž velmi snadno. Ruce jen nesou, aniž by je zapojili do běhu. Když takový druh chvíli běží, začne se ohýbat v pase. Je to, jako byste celou dobu běželi s taškami s nákupem. Už jen z té představy se zlomíte v pase… Jste-li nosiči rukou, začněte je používat. Pomáhají totiž běžci do kroku i při dýchání. Při běhu by ruka měla svírat v lokti úhel 90 stupňů, přičemž předloktí je rovnoběžné s povrchem, po němž běžíte. Maximální zdvih mírně sevřené pěsti je výše ramen a minimální pak kyčel. Když běžíte pomalu, ruce pomáhají držet balanc a ruka by měla pracovat spíše od základní polohy k rameni. Nosiči rukou často pracují s rukama od kyčle do základní polohy a ohýbají se v pase. To vede k nadměrnému zatěžování kolen. Stačí ale, když zpevníte střed těla a narovnáte se v pase. Okamžitě ucítíte úlevu v kolenou.

Tanečník

S oblibou přirovnávám běh k tanci po přímce. Tanečníci (většinou jsou to ti, co běhají se sluchátky na uších) však nepracují rukama, ale rameny. Tím pádem uvedou tělo do rotace. Tento druh poznáte podle toho, že má při běhu špičky od sebe. Důsledkem je nadměrný pronační (vnitřní) nášlap – přetěžování vazů vnitřního kotníku a vnitřní strany kolene.

Odstranění chyby je snadné. Stačí zklidnit ramena a začít používat ruce tak, jak bylo popsáno při opravě techniky u nosiče rukou.

Pradlena

Máchání prádla je jistě bohulibá činnost, ale ne při běhu. Znamená, že dotyčný nepracuje s rukama nahoru – dolů. Místo toho s nimi šermuje před tělem. Tím dojde k rotaci těla, jejímž důsledkem je nadměrný supinační (vnější) nášlap – to vede k přetěžování vazů vnějšího kotníku a vnější strany kolene. Řešení je opět stejné jako při opravě techniky u nosiče rukou.

Hroch

Hroch nebo jakýkoliv jiný tlustokožec nemusí být nutně běžec či běžkyně s vysokým BMI indexem. Poznáte ho tak, že většinou „sedí“, tedy skáče s neustále pokrčenými koleny. To dá zabrat nejen kolenům, ale celému tělu, které se snaží pohybovat dopředu. Výsledkem je vysoká tepová frekvence i při poměrně malé rychlosti, zadýchání se, dušení a velmi malý efekt – ať už za jakýmkoliv účelem. Hroch nesníží váhu, neboť se pohybuje ve vysokých tepových frekvencích, tedy na úrovni anaerobního prahu, kdy tělo není schopné doplňovat energii pálením tuků. Nezrychlí, ani kdyby měl trénink poskládán sebesofistikovaněji, neboť jeho svaly, vazy a úpony jsou v neustálém přepětí a tím pádem nepružné.