Život je báječný, když jej necháte proudit, když mu nestavíte hráze z nelásky, nezájmu, nepřejícná, ze závisti, ze zbabělosti, z neschopnosti pochopit, že vše, co člověk dělá, dělá proto, aby jiné potěšil a ne proto, aby je ponížil, či využil Nevěřte člověku, který vám říká, že něco nejde,...
Otevírám oči, chvilinku si je rozespale protírám, odhrnuji závěs a uchvácen zírám na novou scénu za oknem. Vrcholky hor, ještě včera šedivé, pokrývá čerstvá vrstva blyštivě svítícího sněhu. Vyrážím pro čerstvý chléb a mléko, abychom mohli dát zdravou snídani. Venku to docela zebe. Nebe je však bez...
Probouzení, probuzení, probuzený, tak nějak to probíhá chvíli před tím, než se ráno vzbudíme, tedy pokud nás neprobudí kokrhání kohouta či zvuk budíku, pak je to jak rána palicí do hlavy. Probuzení, ve smyslu prozření probíhá podobně, přičemž někdy ta rána palicí do hlavy dokáže zázraky, žáci zenu...
Odpovídej na zášť ctností, rozhoduj těžké, dokud lehké je V Mahábháratě je krásná anekdota. Pět synů Pánduových, Judhišthira, Bíma, Ardžuna, Nakula a Sahavéda, se po nějaký čas schovávalo v lesním úkrytu. Jednoho dne přišel žebrák. Před chatrčí právě seděl Judhišthira a žebrák ho požádal o kousek...
Na začátku byla orosená desítka, puštěná telka v níž běžela Parta maraton, brambůrky, blbá nálada. Na konci splněný zlý sen a dost možná další ryba v síti Toho blba, co pořád píše jak je běhání zdravý, jak čistí hlavu, pomáhá s kdečím, bych nechal běhat dokolečka kolem Bohnického areálu, aby...
Nic nevypovídá o našem životě víc, než to, co během něj činíme. Nejlepší pak je, když i přes všechny chyby, které během něj uděláme, si můžeme na konci každého dne říci: Díky za něj! Na životní období se dá hledět v té nejpřirozenější podobě, tedy v té, jíž nám nastavuje putování slunce po své...
Nejdříve donutil mozek tělo a duši postavit se na zadní, až se z toho všichni posadili na zadek Žili a po světě běhali tři bratři: Tělo, Duše, Mozek. Nejstarší z nich byl Duše, ten od nepaměti velel a byl mladším bratrům oporou a to až do doby, než si Tělo usmyslel, že ho už nebaví lézt po...
Duchovní rozměr běhu se přede mnou rozprostře ve chvíli, kdy obuji boty a vyběhnu si, jen tak sám. Duchovní rozměr bolesti zachytím v okamžiku, kdy mi druhý nechá nahlédnout do svého života. Nevím proč, ale právě teď mi v hlavě zazněl úryvek z písničky Jarka Nohavici: šla pravda světem a na chudé...
Musíš být vítěz, musíš být nejlepší, musíš se víc snažit, abys vyhrál, abys byl nejlepší!“ Postupem let se požadavky stupňují, „musíš se snažit, abys více vydělal, abychom si mohli pořídit lepší bydlení, měli lepší auto, mohli jet na lepší dovolenou. Není divu, že to v lidech zabíjí duši, nejhorší...
Příběh o dvou oslech, je příběhem o tom, jak se mnohdy chováme, aniž bychom si uvědomili, že v něm hrajeme hlavní roli – osla královského 🙂 Udělejte si pohodlí, uvolněte se a přeneste se o pár tisíc kilometrů dál do Himalájí, ale možná, že nemusíte ani tak daleko, tenhle příběh se mohl odehrát...
Hele lidi, nechte chvilku zmatků, sedněte si na zadek a chvíli v klidu podumejte a podívejte se na nás zvířata, povídala mi tuhle jedna ovce v ohradě, kolem které jsem probíhal. Dokud nás necháte běhat volně v přírodě, tak jsme zdravá a hravá, žádné nemoci nás nemučí, maximálně nás sežere nějaký...
Vzpomínky jsou vaší vzpruhou, ne brzdou, hnacím motorem, ne umírající herkou. Vše co bylo, můžeme mít znovu (pokud si to přejeme), ale přetransformováno životními zkušenostmi, tedy lépe uchopitelné, lépe udržitelné, více procítěné, více prožité, déle trvající. Paměť, která pracuje pouze pozpátku,...
Nastává čas dupačů (dupač = běžec), kteří každým svým krokem vdupávají do matky Země energii kolující Vesmírem. Vdupáváme ji usilovně, každým dnem je nás stále víc, jsme jak mravenci množící se v teplém, suchém létě. Poté, co jsme se rozlezli po městech, se začínáme rozlézat po horách a po všech...
Běh je stav, kdy tělo nepodléhá diktátu mysli, tedy v případě, že jej mysl neznásilní! Běh je stav, kdy jsme v přímém spojení s duší, stejně jako ve spánku, proto když končíme svůj běh, jsme nabiti energií a štěstím. To je také důvod, proč mnozí, když ucítí dotyk běhu, dotyk blaženosti, dotyk...
Znáte to? Připomíná vám to něco? Právě jsem se probudil z dlouhého, nepěkného snu. Než jsem ulehl, vzdal jsem se naděje, která mě dlouhou dobu naplňovala, napájela. Ve chvíli, kdy jsem se jí vzdal, se však vše začalo obracet, ne o 45, ne o 90, ne o 180 stupňů, najednou mám pocit, že vše nabralo...