Každé zranění převrátí život běžce vzhůru nohama, mnohdy i doslova – když budete ležet v nemocnici a vaše nožka bude, uvězněna v sádrovém krunýři, bezvládně viset zavěšena na kladkách… Ukážeme vám, jak využít této pauzy k tomu, abyste se poučili z chyb, zůstali fit a nakonec se mohli – ještě silnější – vrátit zpátky do aktivního (nejen) běžeckého života.

Stane se – váš lékař vám na základě nálezu zakáže běhat. Dny, týdny, měsíce… Celý svět se vám zhroutí. Běhání potřebujete k životu jako dýchání, jste na něm závislí fyzicky, ale i psychicky… Ale jak až se vám může zdát tato vynucená pauza těžká a k nepřežití, může vám přinést do budoucna důležité poznatky, které vám ve svém důsledku umožní po návratu běhat ještě lépe. Pojďme se společně podívat na to, co máme konkrétně na mysli.

K čemu slouží alternativní trénink

Plavání nebo jízda na kole není v tomto případě žádné nouzové řešení. Sílu, kterou získáte prostřednictvím těchto sportů (např. v horní polovině těla, rukou, trupu) můžete velmi dobře využít při běhu. Kdo se skutečně bude (a může) věnovat po dobu zákazu běhání alternativním sportům, bude pak běhat s menší námahou, lehčeji a dále než předtím.

Poznání, které byste si z toho měli odnést – ne jenom během živ je běžec.

Ano, ne jenom během živ je běžec. Abyste si běh mohli skutečně užívat, je třeba se věnovat i jiným sportům, které vaše tělo vystaví novým impulzům, naučí jej se rychleji přizpůsobovat změnám. I po úplném vyléčení byste si měli jeden den v týdnu vyčlenit pro alternativní trénink. Kromě toho zkuste po běžeckém tréninku přidat ještě pár posilovacích cviků, trochu jógy nebo pilates (podle osobních preferencí) – už 15 minut posilování vám přinese velký efekt!

Lépe poznat vlastní tělo

Zatímco laborujete se zraněním, učíte se lépe poznávat své vlastní tělo, poznávat jeho hranice a limity.

Poznání, které byste si z toho měli odnést – i chůze znamená pohyb dopředu a je pouze nejpomalejším běžeckým tempem.

Po návratu do tréninku se nestyďte občas přejít do chůze, a to i tenkrát, když jste se dříve druhým smáli, když přešli při běhu do chůze a považovali jste to za změkčilost. Zkuste poslouchat jemné signály vašeho těla, jako jste je vnímali, když vás něco v době zranění zabolelo.

Pomalu, pomaloučku je víc než rychle a rychleji

Většina lidí, kteří se vyléčí z nějakého zranění, ale stejné je to u nemoci, se doslova vřítí zpět do tréninkového procesu. Prostě chtějí hned hned dohnat to, co zameškali. Že to půjde se jim zdá i z toho, že za dobu nečinnosti doplnili energické zásoby a první tréninky mají pocit, že jim to lítá samo. Bohužel je to jen zdání, navíc za dobu nečinnosti jim ochably svaly, vazy, úpony, i pohybové návyky se změnily. Takže na místě je opatrný návrat do tréninkového procesu a to velmi pomalým navyšováním objemu a intenzity tréninků – i když už budete mít dojem, že jste zdraví jako řípa.

Poznání, které byste si z toho měli odnést – ne všechno je tak, jak to vypadá.

Proto je lepší na začátku přidávat plyn pomalu a postupně, než se motor zahřeje a olej vše dostatečně promaže. Jinak se může stát, že se motor zadře.

Pozitivní myšlení – co tě nezabije, to tě posílí

Vynucená pauza může vést k negativní myšlenkové spirále: nejistota, zda léčení bude úspěšné, samoobviňování, takové to „kdybych to byl býval věděl…“, strach z následků zranění – to vše jsou zdroje menších či větších depresí. Ale úspěšné zvládnutí tohoto pro každého běžce těžkého času může být šancí k dalšímu rozvoji – ve smyslu „co tě nezabije, to tě posílí“.

Poznání, které byste si z toho měli odnést – nemysli na to, co bylo, soustřeď se na to, co přijde.

Nezabývejte se v myšlenkách tolik průběhem zranění, spíše se soustřeďte na vyvážení tohoto negativního zážitku pozitivními představami. Třeba si v duchu představujte ideální pohyb vašeho těla, jak byste měli běžet, abyste měli z vašeho běhu pocit, jaký máte, když se díváte na ladný běh gazely. Jinými slovy zkoušejte v duchu „přeprogramovat“ chybný proces na proces správný. Až zase začnete běhat, ucítíte, že už neběžíte jako medvěd, ale vznášíte se jako laň.