Náš svět, svět podle nás
Co já sám zmůžu?, nejčastější výmluva, kterou použijeme sami pro sebe ve chvíli, když dostaneme nápad, jak „změnit svět“ a cítíme, že bychom jej měli realizovat. Zároveň však již „vidíme“, co vše budeme muset pro jeho uskutečnění udělat – obětovat. A také „vidíme“, jak proti nám stojí hradba těch, kterým nebude náš nápad po chuti.
Osobní statečnost
Mnozí stále vzpomínáme na Václava Havla. ČLOVĚKA, který žil pravdou – svou pravdou. Pro jedny byl hrdina hodný následování, pro druhé solí v oku. On to ale nedělal ani pro jedno, ani pro druhé, dělal to vše proto, že to tak cítil.
Nepřítel nečíhá venku, nepřítel číhá uvnitř
To je to, co neradi slyšíme a sice je to na NÁS, na každém z nás, na naší osobní statečnosti a na tom, být sám za sebe a to i ve chvíli, kdy to bude proti všem.
Osobní odpovědnost
Osobní odpovědnost, to je to, co není moderní, co zastaralo, co se dnes nenosí, co není IN. Když s ní někdo vyrukuje, jako by zamával ostatním rudou muletou před očima a má co dělat, aby pak ve zdraví proběhl uličkou mezi rozparáděnými býky a přežil!
Přesto, nevrátíme-li se k základním lidským hodnotám – PRAVDĚ, LÁSCE, OSOBNÍ ODPOVĚDNOSTI – tak svět zůstane takový, jaký je.
„Uvěř ve mě a já tě přivedu ke svému otci“, řekl jinými slovy Ježíš, další ČLOVĚK, který již před více než 2000 lety ukazoval lidem cestu. Kam za tu dobu člověk došel?
Ježíš i Václav Havel byli ti, kdo hlásali pravdu, žili pravdou, dělali pro pravdu, co mohli. Můžete namítnout: „A co změnili?“ Zdánlivě nic, ale to jen proto, že ti, co proti nim stáli, byli lidmi postaveni na roveň bohů – bohů vládnoucích na Zemi.
Začalo to již kdysi dávno pod horou Sinaj, ve chvíli, kdy Mojžíš na ni vystoupil, aby odtud přinesl 10 přikázání. Chvíli mu to trvalo, a člověk chce všechno hned, nemá čas čekat, takže když se s 10 přikázáními vrátil, našel své „věrné“, jak se klaní zlatému teleti.
Ale vraťme se zpět pod horu Sinaj… Tele bylo rozbito, ale ze světa nezmizelo, jen se jeho kousky rozprskly a zasekly se do myslí okolostojících. Stalo se sice napohled mrtvým, ale stalo se i mýtem, který žije dál, a nikdy nevíme, kde na nás vyskočí.
To samé by se stalo, kdyby byla KSČ zakázána. Ti lidé, jejich myšlenky, jejich názory… by ze světa nezmizeli, zůstali by dál mezi námi, ale skryti a na místo jednoho nepřítele bylo by rázem tady nepřátel tisíce. Nebyli by o nic slabší, než když před námi stojí jeden pojmenovaný, ba naopak, byli by mnohem silnější, stali by se legendou, stali by se pro mnohé mučedníky a hodni následování.
Nebuďme ovce, buďme sami sebou
Když Ježíš řekl: „Následuj mě, já tě přivedu k otci“, řekl tím: „Následuj mě, já tě přivedu ke ZDROJI – k NEJVYŠŠÍMU, neboť ty jsi jeho jedinečnou a neoddělitelnou součástí a tak jediné, co musíš udělat, je – STÁT SE SÁM SEBOU, BÝT SÁM ZA SEBE, VYJÍT NA CESTU, KTEROU TI NEJVYŠŠÍ URČIL, ABYS PO NÍ ŠEL A OSVĚTLOVAL SVÝM SVĚTLEM OSTATNÍM CESTU.
Takže až budete zapalovat svíčku, staňte se sami jejím světlem a to světlo si v sobě uchovejte i pro všechny své dny. Nenechte zhasnout naději, že životy lidí, kteří tu byli před námi, kteří se snažili svítit ostatním na cestu, byli marné. Jejich odkazy si to zaslouží – my si to zasloužíme.
A ještě něco, mě v posledních dnech táhne hlavou a sice, že současnému světu chybí myslitelé, fylozofové, kteří by lidem ukazovali cestu. Místo nich se lidstovo nechá vést většinou jen touhou po snadném životě. I když, to tu bylo vždycky, takže se vlastně za celou dobu, co je člověk člověkem, nic nezměnilo.