Dana vyhrála svou kategorii 45 až smrt, jak s oblibou říkám, před osmi lety. Načež hledala motivaci k pokračování. Tak jsme se domluvili, že v dalším ročníku se přihlásíme do soutěže dvojic. Nemohli jsme, protože jako vítězka se v té době (jak jsme si přečetli v tehdy platících propozicích) nesměla zúčastnit v příštích pěti letech. Tak nic, řekli jsme si, a začali stejně chodit společně do fitka, jenom to nemělo žádný konkrétní cíl.

Regule se mezitím změnily, Dana se pak již do dalšího ročníku soutěže přihlásit mohla, jenže byla zrušena kategorie dvojic. No tak co už s tím, tak se přihlásíme každý sólo a já, protože běhám více než 50 let, se přihlásím do kategorie střízlík :).

Vyfotili jsme se, změřili se, přihlásili se a začali 3x týdně chodit společně do Sportcentra Cheb, kde jsme se svěřili do péče Jany Stőckelové, která přivedla k vítězství Danu.

Moje začátky byly docela úsměvné, spoustu cviků jsem nebyl schopný prakticky udělat, takže Jana musela vymýšlet jiné. Holky z toho měly docela legraci, a já kupodivu taky. Poznával jsem z druhé strany to, co cítí moji svěřenci, když je učím běhat.

Postupně jsem se ale zapracoval a časem zvládl prakticky všechno, co jsem dostal uloženo a naloženo, dokonce některé cviky i s většími vahami než Dana :).

Mým hlavním cílem bylo ukázat běžcům, že se nemusí bát posilování

Mým cílem bylo dokázat běžcům, že se nemusí bát víc posilovat (vypadat jako chlapi) jenom kvůli tomu, že se bojí každého deka, aby je nezpomalovalo. A také jsem chtěl ukázat kulturistům, že se nemusí bát běhat, chodit, prostě dělat více kardia, protože pak jim neporostou svaly, tedy oni se spíš bojí, že o ty svoje přijdou.

No, během toho společného cvičení jsem zjistil, respektive jsme s Danou zjistili, že společně cvičit je skvělá věc, protože to můžeme dělat na jednom místě a ve stejném čase, můžeme si to společně užívat, společně se povzbuzovat, nebo i popichovat, zatímco běhat společně moc nejde, pokud oba partneři nemají podobnou výkonnost. Protože pak se buď jeden nudí, nebo ten druhý jede (tedy běhá) přes závit a tak ani jeden, ani druhý nemají šanci se zlepšovat a běh si užívat.

Co však bylo pro mě a pro Danu největší překvapení, bylo to, že jí začalo bavit běhat. 

Po téhle zkušenosti tedy můžeme říci, že pokud chtějí partneři dělat věci spolu, neměli by se vzpírat vstoupit do světa toho druhého, ačkoli dosud k jeho činnosti neměli větší vztah a brání se jí, protože ji opravdu nepoznali – nepoznali její krásu.

Musím ještě napsat, že kromě výše uvedených cílů jsem si musel po dobu přípravy zachovat svou běžeckou výkonnost, protože připravuji více než padesát běžců a běžkyň na Pražský mezinárodní maraton s cílem, aby jej uběhli pod 4 hodiny, s tím, že jim začátkem května maraton na daný čas odtáhnu.

Jak se mi dařilo skloubit posilování a běhání

Popravdě, první půlku dost těžko, hlavně po posilování nohou jsem sice cítil v nohách dynamit (zvětšila se síla a rychlost), ale začal jsem mít problém s vytrvalostí, takže uběhnout v daném čase 20 a více kilometrů mi dělalo větší potíže, než bych předpokládal. 

V druhé půlce přípravy jsem však (jak jsem měl v plánu) zařadil do přípravy i veslování, a najednou se začala vracet i vytrvalost. Uf!, hodně jsem si oddychl, protože cvičení byla a je pro mě zábava, ale moje běhání mě, Danu a její dceru Kristýnu živí.

Míry a váha na začátku a na konci

Během přípravy jsem strávil ve fitku 43 hodin (43 tréninků), naběhal 852 km, nachodil 592 km, navesloval 201 km. Kardio celkem 1645 km.

Osobně jsem s tím, co jsem během přípravy absolvoval a dokázal, víc než spokojený a všem zúčastněným, kteří vydrželi do konce, gratuluji a přeji, aby zvítězili nejlepší! Moje poděkování pak směřovalo i k Janě a Daně, že mi ukázaly krásu kultu těla a posilování!

Jo, a ještě jak jsem během těch třech měsíců jedl

Před začátkem programu jsem jedl 2 – 3x denně, během přípravy pak 3 – 4x denně a jedl jsem, jak jsem celý život zvyklý, a sice všechno, co mi chutná, ale s mírou. S jídlem to mám naštěstí jako s alkoholem, poznám, kdy mám dost, a kdybyste přede mě položili kdovíjakou pochoutku, tak si prostě víc nedám!