Proč trénovat, když nejsou závody? Co takhle pro sebe
Když rozmlouvám s běžeckými přáteli, velmi silně vnímám, že s novou vlnou pandemie covidu začínají čím dál tím víc ztrácet chuť běhat. Protože proč, závody nejsou a kdy a jestli vůbec v dohlednu nějaké budou? Tak mi přijde, že většina lidí běhá hlavně pro ty závody. Tak jako fajn, alespoň něco je zvedne ze židle, ale daleko lepší by bylo, kdyby se jim to v hlavě přesmýklo, a kdy jindy než teď, a začali běhat pro sebe. Pro svoje zdraví, pro svou kondici, pro zlepšení své sportovní formy.
Co využít čas, kdy odpadly závody a zapracovat na tom, být lepší běžec či běžkyně? Neberte to jako újmu, ale naopak jako možnost. Já vím, říká se, že závod je nejlepší trénink, ale co jste schopni natrénovat, když jednou za čtrnáct dní, někteří dokonce týden co týden, vyrážíte na závody. Řeknu vám to rovnou – NIC!
Konec podzimu a začátek zimy byly z hlediska běžecké přípravy měsíce, kdy se dělala forma, a to doslova. Na začátku tohoto období se nejdříve naběhala spousta kilometrů, aby se vytvořil co nejširší základ pyramidy, na nějž se pak mohlo nastavovat. Konkrétně tempo, rychlost, síla. Věřte, že to stálo spoustu úsilí a že na konci tohoto období člověk sotva pletl nohama, takže je jasné, že v době, kdy objíždíte jeden závod za druhým, do toho nikdo nepůjde. Leda, že by mu šlo o to být lepší než rok před tím a závody sám oželel, protože obojí by byla sebevražda.
Chybí vám závody? Chybí vám povědomí, jak na tom jste? Zařaďte si do tréninku kontrolky!
V dřevních dobách atletiky – rozumějte v době, kdy neexistovaly pořádné boty a časy se měřily na Pobědách (ruské stopky) – když jste si chtěli dát kontrolku, tak se musel jeden z nás obětovat a změřit, za kolik kdo který z nás kontrolní vzdálenost uběhl. Obětovat proto, že když jste běželi s těmi stopkami v ruce a víc švihli rukou, tak jste pohnuli i s ručičkama na stopkách. Většinou jsme běhali na dráze, nebo na stejných okruzích, aby byly srovnatelné podmínky, pro porovnávání časů z jednotlivých kontrolek.
K čemu kontrolky slouží?
Kontrolky slouží jednak k tomu, aby člověk věděl, zda mu jde výkonnost nahoru, ale i k tomu, jestli je trénink nastaven dobře, jestli díky němu forma stoupá. Existují pak dva druhy kontrolek, a sice kontrolky, které běžíme z plného tréninku a kontrolky, na které vylaďujeme jako na závod. Dosažené časy pak můžeme porovnávat jen u stejných typů a nemíchat hrušky s jablky.
Dnes, v době chytrých hodinek, by se dalo říci, že kontrolky jsou překonaná záležitost, když vám chytré hodinky řeknou, jestli jste unavení, nebo že to v tréninku máte naopak nakopnout. Ale věřte či nevěřte, ani chytré hodinky, stejně jako roboti, člověka nenahradí. Tím chci říci, že pokud do tréninku nevložíte vlastní důvtip a zkušenosti (či důvtip a zkušenosti vašeho trenéra) sami si jej nezanalyzujete a budete se řídit jen svými hodinkami, tak z vás nikdy nebudou borci podobného kalibru jako třeba Emil Zátopek.
Já vím, namítnete, že i kdybyste se snažili sebevíce, na jeho úroveň nedosáhnete, ale na to já vám řeknu: jasně, že nedosáhnete, když se o to ani nepokusíte. Navíc není nutné, abyste běhali jako Emil Zátopek, úplně bude stačit, když se vypracujete k nejlepší, nejvýkonnější podobě sebe sama. A to i tehdy, když běháte jen pro sebe, na pohodu, abyste se mohli dobře najíst… Protože přiznejme si, každý chce, aby ten jeho běh nějak vypadal a má radost z každého zlepšení, proč byste jinak objížděli všechny možné závody a celí radostní se chlubili, jak vám to skvěle běželo.
A fakt nijak nesnižuji běhání pro radost, pro možnost se střetávat s kamarády, s přáteli stejného vyznání, jen vás chci trošku nakopnout a vytáhnout z těch chmurných myšlenek, které vám teď krouží hlavou. Věřte, zase bude líp, a když tomu svému tréninku dáte řád a zařadíte i kontrolky, pak bude, až se zase rozeběhne kolotoč závodů, skvěle.
Fakt, nekecám, zkuste to!