Když dosáhneš bodu, kdy nevíš, co dál, nezavírej se do sebe, neškrábej, neplivej kolem sebe síru, ale snaž se v tom objevit pro sebe sdělení pro budoucnost, a neumíš-li být sám se sebou v klidu domova – vyběhni do polí, luk, lesů, hor a skrze tu vnější krásu objev svou vnitřní krásu, která dá rozplynout tvým černým myšlenkám a nakonec ti ukáže cestu, kudy máš směřovat své další kroky.

Pavel Kosorin

„Změňme pohled na zaměstnávání současných padesátníků, jsou plni síly, elánu a zkušeností mají na rozdávání,” vyzývá zaměstnavatele personalista. 

V pokročilejším věku může mít člověk potíže s hledáním zaměstnání, to všichni víme. Ale taky je mít nemusí, v to všichni doufáme. 

Citované prohlášení personalisty neplatí pro všechny padesátníky, ale pouze pro takové, kteří se patřičně udržují v žádoucí a konkurenceschopné kondici. Protože realita je skutečně drsná. Například pro rok 2013 byl nepsaný limit pro získání manažerských pozic neoficiálně snížen na čtyřicet pět let věku.

Toto je realita, ať se nám to líbí nebo ne – po pětačtyřicítce jsme už z pohledu některých personalistů příliš staří. Je to směšné, ale je to tak. Co s tím? Budeme se snažit změnit vnímání firem nějakými moralistickými deklaracemi v tisku nebo na internetu? To by byla zbytečná ztráta času, který můžete mnohem efektivněji investovat do svého seberozvoje. Protože pouze všestranná kondice – kondice mentální (sebevzdělávání), kondice fyzická (běhání) a kondice sociální (silné vztahy) – je tím, co se počítá.

Stránku doufám dopíše Miloš:)

To si říká kamarád?! Zničehonic vám přiletí e-mail a v něm nadcházející sdělení: „Ahoj Milošu, začal jsem psát něco nového, nový seriál, mimo jiné i pro Běžeckou školu. Nechceš se přidat? Pokud ano, dopiš stránku, jinak ji dopíšu sám a bude to mnohem horší!“

Chvíli jsem přemýšlel, jestli mu mám sdělit: „Hele, kamaráde, jak stárneš, tak blbneš, a ti personalisti nejspíš vědí, co činí, takže víš co? Máš padáka. Pak jsem si ale řekl, že to vlastně není vůbec špatný začátek, protože přesně tohle udělá většina lidí ve chvíli, kdy se dostanou do situace, kterou nečekali, třeba když byli před tím ve svém povolání velmi úspěšní, pak dostanou padáka a najednou je nikdo nechce. Stáhnou se do sebe, začnou trucovat, přestanou bojovat… 

Přitom by měli udělat úplně něco jiného – měli by to vzít jako svou životní šanci. Jako šanci něco ve svém životě změnit, začít dělat něco, co chtěli dělat vždycky, co by je neobohacovalo jen hmotně, ale i vnitřně.

Takže jsem si řekl: „Pavle, dobře, máš mít, co jsi chtěl! Běžím s tebou do toho, TĚŠ SE!, ale taky se připrav, že ti nedám nic zadarmo, stejně tak, jako nedává nic zadarmo život.

Ale abys neřekl, že jsem k tobě stejně krutý jako život, tak na závěr ti ocituji pár slov Antoine de Saint-Exuperyho, která se myslím na úvod našeho společného snažení velmi hodí, a co víc, velmi se hodí k tématu dne:

Říkal jsem ti, že modlitba díky mlčení Boha je cvičením v lásce. V okamžiku, kdy bys Boha nalezl, by ses dovršil a rozplynul se v něm. Proč bys potom rostl a snažil se uskutečnit? A když se ten muž skláněl nad ženou, jež byla ve své pýše jako za trojí hradbou a bylo tak nemožné ji zachránit, pociťoval beznadějnou lítost nad osudem lidí: „Já rozumím, Pane,” říkal, „a čekám na slzy. Slzy jsou déšť, v němž se rozpustí nebezpečí bouře, povolí pýcha a je možné odpuštění. Ať se ta žena uvolní a pláče a já jí odpustím. Ona však, jako divoké zvíře, které se zuby i drápy brání nespravedlnosti stvoření, ona nedokáže nelhat.” A litoval ji, že se tolik bojí. A hovořil k Bohu, maje na mysli lidi: „Tys jim všemi zuby, ostny, drápy, jedy, ostrými šupinami a trním svého stvoření jednou provždy nahnal strach. Potrvá jim nějaký čas, než se uklidní a vrátí zpátky.” A věděl, že ona prolhaná žena je velice daleko, velice ztracená, a že bude muset velmi dlouho jít, aby se vrátila. A litoval lidi, že mají v sobě takové dálky, a že je nedovedou poznat.

Mně výše ocitovaným textem Antoine de Saint-Exupery říká: Když dosáhneš bodu, kdy nevíš co dál, nezavírej se do sebe, neškrábej, neplivej kolem sebe síru, ale snaž se v tom objevit pro sebe sdělení pro budoucnost, a neumíš-li být sám se sebou v klidu domova – vyběhni do polí, luk, lesů, hor a skrze tu vnější krásu objev svou vnitřní krásu, která dá rozplynout tvým černým myšlenkám a nakonec ti ukáže cestu, kudy máš směřovat své další kroky.