Začal jsem běhat, ale ať dělám, co dělám, zrychlit nedokážu! co mám dělat, abych běhal rychleji?
Pohledy na věc Gauča, Mača a Kauče?
Gaučo
Gaučo je člověk, který toho v posledních letech moc nenaběhal. Je zcela jedno, je-li mu dvacet, třicet, čtyřicet, padesát či více let, prostě běhal už dávno a oč déle neběhal, o to rychleji by rád zažil ten opojný pocit z běhání, o němž se tolik v poslední době píše. Je to logické, život mu utíká, a tak má strach, aby to ještě vůbec stihl, dokud je čas. U mladších Gaučů – Gauček to je pak proto, že jim chybí trpělivost, což je také zcela typické i pochopitelné, protože je toho ještě tolik, co musí v životě vyzkoušet a ochutnat.
Mačo
To Mačo, to je jiný bourák, ten už běhá dlouho, za tu dobu již posbíral kdejakou zkušenost a rád se o ní podělí, zvláště s Gaučem či Gaučkou, jež jsou během takřka netknuti, ale touží se v něm brzo najít. Problém Mača je, že zapomněl, jaké to je s běháním začínat, a nebo začal běhat závodně coby dítko školou povinné a ví, že „běh musí bolet“, chce-li se v něm člověk prosadit. Mačo je prostě typickým běžcem závoďákem, který Gaučům a hobíkům nerozumí, protože nikdy nepochopil, proč vlastně běhají a co oni na běhání mají, když to není nejlepší umístění, nejlepší výsledek, kteroužto cestu provází bolest.
Kaučo
Typologii Kauče zkrátím, na první pohled ze skvělé karikatury Mirka Vostrého všichni vidí, že jsem to já. Pravda, mohl bych být docela dobře i představitelem Mača, kdybych se ovšem nerozhodl cca před dvaceti roky, že i přes to, že nadevšechno miluji (tedy co se týče pohybu) běh, tak mou druhou vášní je zdravý životní styl, v celém rozsahu a významu tohoto pojmu, takže skrze běh a běhání se zaměřím na pomoc širokým masám, což jsou nejčastěji představitelé hobíků, Gaučů a Gauček. A protože už to dělám víc jak dvacet let, tak se mi podařilo pochopit rozdíl mezi tím, ptá-li se na zrychlení Gaučo či Mačo – běžec závoďák.
Tak a teď necháme mluvit Gauča, Mača a Kauče, aby nám v tom udělali jasno:
Kaučo:
„Jak zněla tvoje otázka, Gaučo“?
Gaučo:
„Začal jsem běhat, ale ať dělám, co dělám, zrychlit nedokážu! Co mám dělat, abych běhal rychleji“?
Kaučo:
„Mačo, chtěl bys k tomu něco říci“?
Mačo:
„No to si piš, že k tomu chci něco říct. Tak hele, Gaučo, slyšel jsi už něco o intervalovém tréninku? Neslyšel? Hm, tak to bude těžký, ale nějak se s tím popasuju. Intervalový trénink znamená, že neběháš pořád stejně rychle, ale že se rozklušeš a pak si dáš třeba 20x 400 m v tempu pětky s meziklusem (ten je taky dlouhý 400 m), no a nakonec, abys úplně neztuhnul, si ještě pár kilometrů vyklušeš. To tě tak nakopne, že okamžitě ten svůj souvislej běh budeš běhat jak vítr, to ti garantuju!“
Kaučo:
„Mačo, Mačo, ty jsi ale Mačo.
Mačo, kdyby tě Gaučo poslechnul a tohle udělal, tak ztuhne, a to bez ohledu na to, jestli ty čtyřstovky vykluše nebo ne. Vezmi si, že on s běháním začíná, že to není žádnej borec, kterej už pár let běhá a jeho forma stagnuje, tak hledá impulzy, který by mu pomohly se hnout dopředu, který by mu pomohly se zrychlit. Ono totiž není zrychlení jako zrychlení, víš?
Gaučo prakticky nemá žádnou fyzičku (Gaučo, neuraz se, to není nic proti tobě, ani tvojí fyzičce), Gaučo léta nic nedělal, nožičky, zrovna tak jako dech, má slabé, srdce mu bije po pár uběhnutých metrech jak na poplach, krev se pění a ráda by si prorazila cestu cévami a cévkami až do oblasti periférií, ale ty jsou zaneseny vším možným, co se tady usadilo, když jimi krev neproudila.
Takže Gaučo, pokud já říkám zpomal, chci ti tím říct, že nechceš-li běhat pořád stejně „rychle“, tedy uběhnout za daný čas prakticky stejnou vzdálenost, chce to zpomalit. Ač to vypadá jako nelogické, tak jedině to, že na začátku svého běhu zpomalíš, tak budeš běhat postupně rychleji a rychleji.
0 komentářů