Přichází se železnou pravidelností rok co rok ve stejnou dobu. Už bychom si na ní tedy mohli zvyknout. Přesto se zdá, že letos je urputnější a větší než jindy. O čem mluvím, o jarní únavě.

Období, které nyní nastupuje, je obvykle provázeno jarní únavou. Mohlo by se zdát, že je to v rozporu s tím, že přibývá slunce, že se den prodlužuje a nejen já říkám, že slunce je tím, co nám energii dodává.

Ve vztahu k jarní únavě se však zdá, že nám jí spíše vysává. Čím to je?

Jednak tím, že se nám té sluneční energie nedostávalo celé dlouhé měsíce předtím, tudíž jsme vysosáni a nyní, když nastává sluneční hodokvas, si tělo vybírá svůj čas, aby se dobilo.

Je to i tím, že s přibývajícím dnem se snažíme více hýbat, tím pádem nejenže vydáváme více energie, ale tělo mnohých z nás není na pohyb, poté, co jsme s ním maximálně šetřili, zvyklé. Jaký pak div, když nám vystavuje STOP a říká: Posečkej, cizinče a dej si chvilku pauzu, až doplním baterky, hneme sebou společně dál.

Proč cizinče? Protože jej moc neznáme!, jinak bychom se k němu chovali ohleduplněji a zaměstnávali jej pravidelným pohybem a ne jen tehdy, když najednou zjistíme, že je na čase hnout zadkem.

Ale nic se nebojte, nepřestávejte se hýbat, vše se v dobré obrátí, i vy se s vaším tělem stanete kamarády, protože v životě ani v běhu není nic nemožné…

A proč to letos zvládáme hůř než jindy? Určitě se na tom podepsali dva roky s covidem, Vladimír nám taky dává pěkně zabrat a v neposlední řadě, teplé dny se střídají s chladnějšími, často se mění se tlak a tělo si tak připadá jak na kolotoči a nedokáže se s tím rychle srovnat.

Takže na mnoho lidí padla depka, těžká jak pořádný balvan.